Lidé se zajímavými vozidly: Babička s Černochem jezdí jak zamlada
Pavel Solčanský z Českého Brodu začal s vozy Porsche úplně náhodou. A dnes má doma tři. Pro jeden z nich si doletěl až do Anglie.
(více v čísle 22/14)Když víte, co a jak, nejsou díly na staré porsche zase tak drahé. Těmito slovy vyvrací tradovaný omyl Pavel Solčanský. Po vlastním poršátku snil odmala jako asi každý kluk. První si pořídil před dvanácti lety, a jak sám říká, bylo to vlastně omylem. „Jednou listuju v časopisu, a ejhle – porsche za rozumný peníz.
Druhý den telefon a pak výlet do jižních Čech do autobazaru, no a veze se domů Porsche 924 S,“ vzpomíná Pavel. Poté následovaly mírné opravy, úpravy a k tomu setkání s lidmi znalými věcí v klubu www.porsche.108.cz. Bývalo jich prý pár, dnes sdružuje kolem dvou stovek majitelů. „Postupem času člověk začne zjišťovat, že to auto je pomalé, i když ve skutečnosti vůbec není, a začne pokukovat po jiném modelu. Nazvali jsme to Porsche chřipka,“ říká. A tak přišel ke své největší vášni: Porsche 924 Turbo z roku 1979, kterému říká Babička. Toho se prý Pavel nikdy nevzdá – už proto, jak ho koupil. Prodával ho totiž ve Velké Británii první majitel, který na farmě zaměstnával české studenty. Ti dali inzerát na prodej vozu v české Annonci, kde si ho Pavel všiml. Ale chtělo to vynaložit nějaké úsilí. „Následovalo domlouvání a zjištění, že vůz si musí budoucí majitel dopravit do Čech sám. Takže jsem si zjistil ceny přepravních kontejnerů vlaků, lodí, kamionů a nakonec rozhodl odvézt vůz osobně po ose,“ vzpomíná Pavel.
Koupil tedy jednosměrné letenky pro sebe a kamaráda coby překladatele, zaplatil pojistku na auto, zjistil trasu a sehnal přítele na telefonu s podvalníkem, kdyby se prý náhodou po cestě něco stalo.
Po čtyřech měsících vyjednávání se na jaře 2006 mohl vydat
Na běžné jezdění si koupil kabriolet Boxster. Prý ho ani moc nechtěl, ale když už se na něj jel podívat a vyzkoušel ho, udělal mu ve stodole ještě místo. Jednou snad prý dojde i na legendární 911.