Lidé se zajímavými vozidly: Ta střecha je paráda
Fotogalerie
8 fotografií
Zdeněk Felt z Rokycan by Fiat 500 po otci nikdy neprodal. Dokonce mu věnoval pečlivou renovaci. Třeba se jednou dočká i Simca 1301, kterou také kdysi kupoval jako novou.
(více v čísle 26/14)O auta jsme se doma vždycky dobře starali, proto dnes takhle vypadají, říká Zdeněk Felt (75) a láskyplně se při tom dívá na červeného fi átka. Dodnes si vybavuje, jak pětistovku společně s otcem v roce 1970 kupovali v Prešově. Původně se prý dívali po Renaultu 4, ale ten se jinak než za bony nedal sehnat. „Už si nepamatuji, jak jsme se o fi atu dozvěděli. Dal se koupit za koruny, protože tehdy stál už rok jako neprodaný na parkovišti tamního Tuzexu,“ vzpomíná dnes majitel. Hned se prý vlakem vydali na cestu s hotovostí 36 000 Kčs a zpátky už se vezli autem, po kterém se každý otáčel. „Ta stahovací střecha byla paráda,“ říká.
Auto roky používal otec, později sám Zdeněk Felt až do poloviny devadesátých let. Paralelně přitom jezdil wartburgy a později i Simkou 1301, kterou koupil v roce 1968. Byla z Tuzexu a bez známého coby prostředníka by koupě vůbec nebyla myslitelná. „Ale na hory, kam jsme kdysi často s dcerami jezdili, jsem vždycky raději sáhl po pětistovce. Se zadním pohonem vyjela všechno a zaparkovala kdekoliv. Když jsme na střechu dali nosič, odvezla i dvoumetrové lyže a sáňky,“ směje se majitel při legrační vzpomínce, jak sportovní vybavení přesahovalo maličké autíčko.
Do dnešních dnů auto ujelo bezmála 142 000 kilometrů a stále se používá na občasné projížďky do města. Před osmi lety prošlo renovací, při níž dostalo nový lak – mimochodem pětistovka byla původně modrá, po mnoha opravách žlutá a dnes je krásně červená. Roky každodenního provozu se bohužel neobešly ani bez úhony. „Každý, kdo autem z rodiny jezdil, na něm zanechal nějaký šrám,“ směje se pan Felt a ukazuje zejména na přední část. První a nejvážnější karambol se dokonce stal v době, kdy byl vůz skoro zánovní. „Dodnes si vzpomenu, jak mi volala bezpečnost, že auto leží nabořené v příkopu,“ vybavuje si majitel. Když prý na místo dorazil, seděl otec v příkopu bez zranění a smál se. Prý jel z nedaleké vesničky s košíkem třešní. Jenže sladký náklad mu začal sjíždět ze sedačky, a tak se otočil, aby ho narovnal. Fiátek dopadl hůř. Celý předek se musel vyměnit, přišel tak o starou masku s velkým znakem a dostal už pofaceliftovou s malým znáčkem. Ale původní díly prý tehdy klempíři opravili a dosud leží schovány na půdě. „Jenže jsme měli nejdražší kompot třešní v republice,“ usmívá se bodrý majitel, kterému optimismus nechybí. Mimochodem doteď se pohybuje po městě na skútru, který se prý na malé nákupy ideálně hodí. Jen se dvěma simsony (Star a S51), které také kdysi kupoval jako nové, už prý třicet let nejel, přestože jsou stále provozuschopné. Všechna jeho vozidla jsou přitom kdykoliv udržována v plné provozuschopnosti včetně povinného pojištění. Sem tam je i projede. Později používal Peugeoty 405, 206 i 307. Ale ty už mu nepřirostly k srdci natolik, aby si je ponechal do dnešních dnů.
