20. 10. 2014

Dominika Mesarošová: Mám ráda rychlost

Fotogalerie

14 fotografií

Dominika Mesarošová velmi dobře ví, jak zapůsobit na mužskou část populace. A ani to nemusí být na fotografi ích z Playboye.

Kromě fotografování a předvádění zvládá Dominika i nelehkou práci s mikrofonem

Dominika Mesarošová patří ke stálicím na nebi českého modelingu. Nezáří jen na přehlídkových molech, potkat ji můžete i na automobilových závodech.

(více v čísle 42/14)

Její šťastná hvězda vzplála ve chvíli, kdy se radikálním způsobem rozhodla vylepšit první číslo v obvyklé missí trojčlence. Krátce poté se stala Playmate české verze Playboye a začala být všeobecně známou. Postupem času k modelingu přidala i moderování. K tomu všemu potřebuje být mobilní, a tak nepřekvapí, že fandí automobilům.

Jak dlouho řídíte?

Od té doby, co to šlo. Takže jedenáct let. Řidičák jsem si udělala hned.

Jak vám šla autoškola?

Výborně, mám pro řízení talent. Zkoušky jsem udělala bez problémů napoprvé. Auto už na mě doma čekalo.

To nebývá obvyklé. Čerství řidiči většinou u nás první kilometry absolvují ve voze rodičů.

Se mnou to bylo jiné. Já měla své první auto Opel Tigra dva měsíce dříve než řidičák. Stálo a čekalo. Ne že bych byla z bohatých poměrů. Většinu peněz jsem vydělala a našetřila, s něčím mi pomohli naši.

Kolik aut jste vystřídala?

Zase tolik jich nebylo. Po tigře jsem měla ibizu, pak clio. Potom jsem si pořídila kabriolet Eos. Následovalo první dražší auto – A5. Teď jezdím v CLS.

Který vůz jste měla nejraději?

To není jednoduché, ke každému jsem měla nějaký vztah. Ráda vzpomínám na tigru, protože byla první. Asi nejraději jsem měla audinu. Byla prvním lepším autem, které jsem si mohla dovolit. A pořídila jsem si ho s automatem, což je úžasná věc. Už bych manuální převodovku nechtěla. Vím, že plno lidí automatikou pohrdá, ale to jsou většinou ti, kteří takovým autem v životě nejeli.

Jaká jste řidička?

Už jsem říkala, že výborná! Myslím, že jsem za volantem klidná. Nedělám divočiny. Miluju svižnou jízdu. Mám rychlé reflexy, a proto nemám na silnicích ráda zpomalené lidi. Nejvíc mě vytočí, když někdo jede jako idiot.

Jakou nejvyšší rychlostí jste v životě jela?

Kamarád mě vezl svým lamborghini na závody ferrari, jednu chvíli jel 300 km/h. Ale to jsem se jen vezla.

A sama za volantem?

250.

To asi na dálnici v Německu, že?

Na dálnici to bylo, ale u nás. Spěchala jsem za prací do Hradce a tuhle rychlost mi naměřili. Nic příjemného to nebylo. Aspoň že mě nechali odjet a nesebrali mi na místě řidičák. Za mnou jel kamarád a o papíry přišel.

Jak jste na tom s body?

Jsem tak někde v polovině stupnice. Všechny jsem dostala za rychlost. Ale už jsem dvakrát musela absolvovat kurz, abych si body odmazala. Bez auta bych byla nemožná.

Když máte ráda rychlost, bylo by ideální vybít se na závodní dráze.

Na závody se ráda dívám, ale nezúčastňuji se jich. I když jednou jsem závodila v Sosnové na okruhu. Šlo o souboj zpěváků a modelek. Myslím, že chlapci docela zírali. Marián Vojtko, slavný zpívající závodník, dokonce předčasně odjel, že už ho prý stejně nikdo nemůže porazit. No, neviděl, jak jsem byla rychlejší než on…

Jaké závody vám nejvíce imponují?

Na vlastní oči jsem jednou sledovala v Monte Carlu formuli 1. Neuvěřitelná podívaná. Obzvlášť z paluby jachty, kde jsme byli. Tenkrát vyhrál Hamilton. Zážitek na celý život. Neodolala jsem a šla si celou trať projít po svých. Na dvanácticentimetrových podpatcích jsem ale moc daleko nedošla. Tak jsem boty sundala a šla naboso. Tři dny jsem pak nohy nemohla pořádně umýt…

Jaké je vaše vysněné auto?

Nad něčím takovým jsem ještě nepřemýšlela. Jsem spokojena s tím, co mám. Uvidím, jak si mercedes povede v zimě. A když se opravdu zasním, líbil by se mi bentley jako kabrio. Ale to je opravdu jen sen.