Škodovkou objel svět: Plní si dětský sen
Fotogalerie
9 fotografií
V našem seriálu jsme se už setkali s ledasčím. Ale ještě jsme s majitelem nehovořili o voze, který při focení nebyl. Jenže expediční rapid Ivana Moneva byl v tu dobu na lodi
mezi Vladivostokem a Sydney.
Ivan Monev vždy toužil autem objet svět. A jakmile se rozhodl k uskutečnění této myšlenky, nepřicházelo v úvahu jiné auto než česká Škoda Rapid. Od původního nápadu koupit exportovaný kousek přímo v Kanadě a odtamtud pokračovat dál se sice jeho plány odchýlily, přesto si splnil sen. A teď má za sebou už Evropu, Asii a po krátkém návratu do Čech roztáčí právě v těchto dnech kola rapidu po australské pevnině.
„Dokonce jsem sehnal v Kanadě člověka s rapidem na prodej, ale nakonec jsem ho nekoupil a pořídil doma jiný v započaté renovaci,“ začíná své vyprávění Ivan Monev. Jakmile s kolegou auto do šroubku zrenovovali a připravili na expedici, mohl vyrazit. V letošním červenci se vydal napříč Evropou a Tureckem do zemí někdejšího Sovětského svazu. Zmínku o tom jsme psali v čísle 31. Nejvíc na něj ale zapůsobilo Mongolsko. „Cesty byly rozbahněné, každý kilometr nesmírně obtížný a namáhavý. Tam už jsem se modlil, abych dojel do dalšího města,“ vzpomíná cestovatel. Asi třikrát prý měl takovou krizi, že přemýšlel o návratu domů. „Je to makačka, žádný výlet. Zatímco po Evropě může cestovat každý i starým autem, v Mongolsku to nejde. Jsou tam obrovské vzdálenosti. Jet můžete jen ve dne, jinak zapadnete do nějaké díry. Cesty jsou tak hrbolaté, že se vám uvolní veškeré spoje,“ vzpomíná Ivan na to, jak mu spadla za jízdy zahrádka se stanem. Cestou potkal anglickou výpravu účastníků dálkové Mongol Rallye, kterým prý na jejich corse mezitím upadla hned třikrát.
Opravdu namále ale měl jen jednou na Sibiři, kde mu došel benzin. „Upozornit mě mohlo už setkání s tamními policisty. Ptal jsem se jich, kolik se tam vlastně smí jezdit. Nikde totiž nenarazíte na značky. Ukázali rukou do dáli a řekli, že můžu jet, jak rychle chci, protože tam žádnou hlídku nepotkám. Nejdřív jsem jim byl vděčný za příjemné upozornění, jenže pak mi došlo proč. Celých pět set kilometrů totiž nebylo naprosto nic. Města, benzinky ani jiná auta,“ směje se už dnes Ivan. Jakmile vůz zakuckal a zastavil se, začal se smiřovat s dlouhým čekáním. Najednou se však odněkud vynořil kouzelný strýček na mopedu a zeptal se cestovatele v nouzi, jestli nepotřebuje pomoc. Po vysvětlení potíží s palivem beze slova vytáhl odněkud třílitrový kanystr a cestovateli ho podal. „Byl jsem mu vděčný. Přestože jsem chtěl zaplatit, odmítl to se slovy, že tady nejsme v Evropě, ale na Sibiři, kde si lidé pomáhají,“ kroutí hlavou Ivan Monev.
Kdy trasu dojede?
Ivan Monev by chtěl svůj sen dokončit do příštího léta. Musel cestu přerušit. Z legrace se totiž zkusil přihlásit na studium historie na univerzitě a vzali ho. Proto se teď vrátil na čas do Čech kvůli zkouškám. „Cesta mi v životě hodně dala. Uvědomil jsem si, jak je naše společnost neskutečně konzumní, a lidé jinde vedou úplně jiný život,“ končí. Z Austrálie by se měl Monev vrátit v lednu a v létě hodlá navázat pouť v Jižní Americe. Rapid na něj mezitím počká v Austrálii. Snad auto vše zvládne, přestože jedinými jeho expedičními úpravami jsou nosiče a ochranný plech pod motorem.
