Jak jezdí studentský elektromobil: Cesta do budoucnosti
Kam míří český automobilový design? Vypravili jsme se za studenty do Plzně, a dokonce se svezli plně funkčním elektromobilem!
(více v čísle 6/15)Projíždět se v lednu autem bez střechy není zrovna obvyklé – a už vůbec ne takto exotickým. Protentokrát jsme totiž neusedli za volant ničeho méně unikátního než elektromobilu, který kompletně sestrojili studenti Západočeské univerzity v Plzni.
Snad ani nemusíme dodávat, že se jedná o jediný vyrobený exemplář, za kterým stojí stovky hodin studentské práce.
Když se za tichého bzučení proplétáme uličkami moderního kampusu na okraji západočeské metropole, vozítko působící jak ze sci-fi filmu zaslouženě budí obdivné reakce. Co na tom, že nám mrznou prsty, auto docela drncá a uvnitř není zrovna moc místa. Tohle je jízda, na kterou se nezapomíná!
Rok práce
„V první fázi studenti připravovali návrhy na dva rozměry podvozku,“ vysvětluje Pelikán. Právě od této pro rozměr zásadní součásti se tvůrci museli odpíchnout. Techniku si vzali na starosti studenti ze strojní fakulty univerzity pod vedením Josefa Formánka.
Zadání práce? „Samozřejmě nás ovlivňovala velikost rozpočtu a podvozku. Cílem ale byla tvorba otevřeného atraktivního vozu pro dva, kterému budou chybět dveře,“ říká Pelikán.
Progresivněji, prosím
Na základě podkladů vzniklo devět návrhů. Už v základní fázi přitom bylo nutné, aby studenti vypracovali trojrozměrný počítačový model. Škola pak nechala všechny návrhy vyrobit na 3D tiskárně v desetinové velikosti. „Je pravda, že naživo dílo vypadá dost odlišně,“ popisuje nám v prostředí fakulty plném soch a kreativního ducha jeden z autorů Daniel Deni Hájek.
„Následně byl vybrán vítězný projekt. Zdál se nám však poněkud konzervativní, proto jsme udělali další kolo,“ vysvětluje František Pelikán. A tak se práce rozběhly znovu naplno. To už se Radek Štěpán, jehož návrh zvítězil, stal jakýmsi šéfdesignérem. „Přesto ostatní z týmu mohli mít připomínky k jeho práci,“ vysvětluje Pelikán.
Do průvodu
Když byla v listopadu hotová finální verze, vyrobili studenti čtvrtinovou maketu a po vyladění nalezených chyb už mohla začít realizace. „Na to jsme zůstali vlastně tři: autor návrhu, já a Josef Ludvík Böhm,“ popisuje Deni Hájek. Laminátové díly připravila specializovaná firma, zbytek už byl na nich. Hotovo bylo až těsně před průvodem k zahájením akce „Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015“ v polovině ledna, kde měl elektromobil premiéru.
„Měli jsme úspěch. Jen policistům se nelíbilo, že nám chyběla registrační značka,“ směje se Deni.
Úspěšně projekt hodnotí i děkan Josef Mištera: „Základní strategií naší fakulty vždy bylo vytvářet možnosti propojení v rámci univerzity a to se zde povedlo.“
A jaká je budoucnost projektu? „Rádi bychom využili podvozek k další práci. Jen já mám v hlavě minimálně pět možností,“ říká nám Deni Hájek. Souhlasí i vedoucí ateliéru František Pelikán. „Bylo by pěkné postavit třeba futuristické golfové vozítko,“ říká neurčitě s úsměvem na tváři. Jisté je, že o této moderní instituci se sídlem v polích na okraji Plzně ještě uslyšíme.
Pásovec a zrcátkovec
Když se auto stane sochou
Se zcela jiným přístupem se k vozu postavil sochař Benedikt Tolar, který na fakultě působí. Také jeho díla mohli spatřit diváci v zahajovacím průvodu Plzně - Evropského hlavního města kultury 2015 a my jsme měli možnost je na fakultě spatřit. „Auto jsem vlastně dekonstruoval v sochu,“ řekl nám. „Jako základ jsem použil Ford Ka. Nejen proto, že se mi líbil jeho tvar, ale má skutečně masivní zadní nápravu, na kterou jsem se nebál připevnit všechnu tu váhu,“ vysvětluje u svého zlatého díla, které vyrobil z třímilimetrového plechu. Co vlastně představuje? „Třeba brouka nebo larvu. Ale někdy mi připomíná i obří nakládačku,“ směje se. „A měli byste jej vidět v jízdě. To se celé vlní a chvěje jako medúza,“ vysvětluje. Druhé zrcátkové auto zase světélkuje, a dokonce reaguje na světelné podněty v okolí.