Má unikátní porsche: Suvenýr z USA

V devatenácti se svezl v porsche a od té doby po něm toužil. Trvalo ale dalších dvacet let, než si ho Tomáš Grusser z Prahy koupil. „Měl jsem v životě asi padesát aut, ale vždycky jen pro užitek a nikdy mě nenapadlo bavit se řízením. Až teď, kdy mi porsche zlepší náladu,“ říká pan Grusser a dívá se na své červené kupé 912 E. Pokud vám označení vozu nic neříká, není divu. Jde totiž o lacinější americkou specifikaci sportovního vozu poháněnou čtyřválcovým dvoulitrem. Vyráběla se jen jeden rok (1976) a v Evropě jich bude jen pár, celkově vzniklo totiž pouze málo přes dva tisíce kusů.

I Tomáš Grusser pořídil svůj kousek za oceánem, kde žije střídavě už dvacet let. Jedním z důvodů bylo i to, že před třemi lety bylo jeho synovi osmnáct let, a tak se rozhodl splnit mu sen, který měl před lety on sám. Stejně potřebovali druhé auto do rodiny, tak proč ne staré porsche? V Americe jsou jako ojetiny levnější a v širší nabídce. Mimochodem kultura prodeje ojetin je v zámoří úplně jiná. Ačkoliv měl prodávající další zájemce a nabízeli mu i víc peněz, počkal do druhého dne, než se Tomáš Grusser mohl poradit s českými přáteli o koupi. Kvůli časovému posunu se totiž v době zkušební jízdy nikomu nedovolal. Prostě přišel první a to se tam počítá! Ve prospěch nákupu ojetiny v USA hovoří i fakt, že je tam stáčení kilometrů trestným činem. Červený kousek proto má na tachometru reálných 320 000 kilometrů a díky suchému kalifornskému podnebí funguje pořád bez chybičky. Zajímavostí je i to, že tam narazíte mnohem častěji na podobné motoristické klenoty a s tím souvisí běžná dostupnost spotřebních součástek. „Jednou se mi na cestě rozbil startér a při optání v prvním obchodě připomínajícím naši tradiční mototechnu měli normálně dva startéry pro porsche skladem po sto padesáti dolarech. Tak jsem koupil současně zvedák i sadu nářadí a startér si sám vyměnil. Stačilo povolit dva šrouby a tři dráty. Od té doby ani jednou nezazlobil,“ směje se majitel.

Před třemi lety si Tomáš Grusser dovezl auto domů do Čech, kde jde o naprostý unikát (třeba pro 30procentní nárůst ceny vlivem cla a DPH při dovozu) a rovněž dostupnost unikátních součástek je v Evropě omezená. Koupit se sice dají komponenty shodné pro model 911, ale třeba v případě plechařiny jsou pořádně drahé. „Za veteránistu se nepokládám. Auto jsem kupoval jako druhé do rodiny a k tomu i sloužilo, protože je naprosto spolehlivé. V Americe jezdím Fordem Taurus a tam například pořád svítí nějaké kontrolky. Možná právě proto, že porsche nemá žádné posilovače a přesednutí do něj z moderního auta je vždycky šok, jízda s ním je velký zážitek,“ loučí se majitel.

 

Pro úsporu paliva

Důvody vzniku modelu 912 E byly čistě pragmatické. Navázal totiž na úspěch Porsche 912, které se coby vstupní model značky vyrábělo v letech 1965 – 1969. Ač se tvářilo jako drahá 911, poháněl ho motor o objemu pouhých 1,6 litru a interiér dokonce přesluhoval z modelu 356. Jenže svou nižší cenou zaznamenal obrovský úspěch, a dokonce se prodávalo víc než model 911. V roce 1976 automobilka myšlenku lacinějšího modelu oprášila pro americký trh, tentokrát ji ale odůvodnila snahou o nižší spotřebu paliva. Dostala se až na úroveň osmi a půl litru díky tomu, že se pod kapotou usídlil osmiventilový plochý benzinový čtyřválec VW z končícího modelu 914/4. Vodou chlazené Porsche 924 na sebe ještě nechalo čekat. Jinak bylo 912 E vzhledem a vybavením běžnou 911. A přestože vůz zaznamenal pro svou nižší cenu úspěch, vyrobilo se ho jen 2099 kusů. Majitelé vyzdvihují ideální rozložení hmotnosti. A zejména příznivější reakce na akceleraci i prudké puštění plynového pedálu v zatáčce ve srovnání s agresivně přetáčivým modelem 911, kde připadají skoro dvě třetiny hmotnosti na zadní nápravu.