Hasiči koupili mercedes za euro: Maskot i reprezentant
Fotogalerie
15 fotografií
K ohni sice stařičká mercedeska krásenských dobrovolných hasičů z roku 1959 nejezdí,
ale pozornost přitáhne všude. Není divu. Kromě toho za ni dali jediné euro!
Na náměstíčku někdejšího hornického městečka Krásno v okrese Sokolov se na pažitu vyjímá červená hasičská mercedeska LAF 311. „Je takovým naším symbolem. I když ji k zásahům nepoužíváme, v kraji je velice dobře známá,“ říká nám její opatrovník, hlavní řidič a také starosta místního Sboru dobrovolných hasičů Vladislav Čáník. Vůz byl totiž vyroben už před šestapadesáti lety, a i když dlouhá léta sloužil v sousedním Německu, penzi si užívá v Česku.
A jak se k nám vlastně dostal? „Myšlenka vznikla na setkání s partnerským sborem hasičů v německém městečku Bad Niederbreisig,“ říká průvodce. Někdy před deseti lety už vysloužilý vůz tamní hasičstvo odstavilo, ale Krásenským se tehdy velmi zalíbil. Slovo dalo slovo, a tak se červená mercedeska přestěhovala do Česka. „Koupili jsme ji v roce 2009 za symbolické jedno euro,“ říká Čáník. A hned po přesunu do Krásna na jeho zprovoznění začali pracovat. „Dělali jsme na tom dva a během půl roku jej měli v provozuschopném stavu,“ vysvětluje šéf hasičů. V čem byl největší problém? „Jednoznačně nejvíc nás potrápil brzdový systém. Vůz se vždy podařilo bezpečně zabrzdit, ale odbrzdit už to nešlo. Vyzkoušeli jsme úplně všechno. Nakonec se ukázalo, že potíž byla skryta v obyčejné brzdové hadičce.“ A dneska? „Pokaždé nám pracovník na technické udiveně hlásí, že auto brzdí jako nový osobák,“ pyšní se. Můžeme to potvrdit, při zkušební jízdě po silnici i v terénu vůz skutečně zastavuje „na pětníku“. Protože v autě nejsou bezpečnostní pásy, na brzdění nás řidič dopředu upozorní. Jinak bychom se ocitli na čelním skle.
A jak je to s věhlasem auta v kraji? „Na výročí a slavnosti nás zvou sbory hasičů v širokém okolí mezi Karlovými Vary, Chebem a Mariánskými Lázněmi. Jsme známí ale i třeba v Plzni, kde jsme také byli. Už jsme se párkrát stali ozdobou setkání hasičů i v Německu, nejdále v Bischofsgrünu,“ říká s hrdostí v hlase Vladislav Čáník.
Líbí se podle něj nejen kolegům, ale také dětem, kterých figuruje při podobných akcích spousta. „Auto prolezou úplně celé, na všechno si chtějí sáhnout, všude nakouknou,“ tvrdí řidič a dodává: „Nikdy ale nic nezničily.“
A opravdu je co prohlížet a obdivovat. Vůz má z výroby nejen barvu, ale také prakticky všechny původní prvky výbavy. Třeba poziční zásahové světlo na pravé straně, funkční nádrž na 2750 litrů vody nebo pořádně hlasitou houkačku. Jen hadice museli Krásenští nahradit funkčními. Uchvacují nás i drobné detaily jako zarážky dveří s pásy z kůže či kovové pochromované kliky. „Jen jsme museli doinstalovat zadní mlhové světlo,“ popisuje jedinou podstatnou změnu na autě šéf hasičů.
I když má vůz v technickém průkazu maximální rychlost 80 km/h, nikdy s ním nejeli více než pětašedesátkou. A v terénu? „Maximálně pět kilometrů za hodinu. Kdybychom to rozjeli víc, na výmolech a nerovnostech bychom si rozbili hlavu o střechu,“ uzavírá Čáník.
