Fiat z letiště: Pozemní podpora
Fotogalerie
12 fotografií
Opotřebovaný Fiat Argenta měl skončit ve šrotu. Díky nadšení Josefa Málka z Hořic
dostal odepsaný vůz druhou šanci a zase udivuje svými pokrokovými maličkostmi.
Zatímco majitelé škodovek žasli v roce 1982 nad novinkou v podobě plastových zpětných zrcátek místo chromovaných, italští kupující Fiatu Argenta ve stejné době obdivovali automatickou převodovku, centrální zamykání nebo elektrická okna. Pokud si ještě dnes pozorně prohlédnete detaily posledního fiatu s pohonem zadních kol, nevyjdete z údivu.
Myslí si to i Josef Málek z Hořic v Podkrkonoší, který vystřídal za život celou řadu fiatů a dodnes jich pár opečovává. V čele jeho sbírky stojí právě modrý sedan Argenta z roku 1982 – možná si model lépe zařadíte coby předchůdce typu Croma. V Československu se vůz jako nový nikdy neprodával, i tento konkrétní kousek se dostal do země až coby ojetý ze Švýcarska zajímavou cestou. Jeho zahraniční majitel se totiž na hořickém letišti učil pilotovat. „Když viděl, jak tam skáčeme na traktoru, fiat nám věnoval,“ vzpomíná Josef Málek, který létá už pětapadesát let na větroních. Motorové vozidlo je na letišti potřeba k dovlečení bezmotorových letadel na start, případně z místa přistání. Sem tam se musí vypravit do přilehlých polí, pokud se nepodaří letadlo „dotlačit“ až na regulérní přistávací dráhu. Tehdy se větroň rozebere a doveze do hangáru na speciálním přívěsu. „Jednu dobu jsme na to měli vysloužilou volhu, ale žrala jako tank,“ směje se Josef Málek.
Fiat vybavený silným dvoulitrovým motorem a automatickou převodovkou se na to zdál být ideální. Mělo to ale háček. V přísném Švýcarsku už auto nedosáhlo na technickou kontrolu a nebylo jak ho legálně dovézt po ose. Partyzánskou akcí s půjčenými značkami se nakonec vůz dostal do Čech. Na detaily už si prý raději nikdo ani nepamatuje. Výsledkem je, že pak fiat roky sloužil na hořickém letišti pro tahání letadel. Když po letech začal zlobit, jeden z členů aeroklubu se ho ujal a legalizoval pro provoz na silnicích. Pár let auto používal, než začalo zase kuckat, až skončilo odstavené za hangárem. Před pěti roky se členové aeroklubu rozhodli odvézt auto do šrotu. „Bylo mi ho ale líto, tak jsem dal motor opravit. To jsem ještě nevěděl, že vůz bude stát v servisu další dva roky,“ kroutí hlavou jeho majitel. Závada se nakonec ukázala jako triviální – stačilo vyměnit palivové čerpadlo a zpětný ventil, kterým palivo padalo zpátky do nádrže. Desítky tisíc stála záchrana karoserie vyvařením a nový celolak. Nastalo také složité shánění použitých součástek, rozebraných Fiatů Argenta je u nás totiž jako šafránu.
Před třemi lety renovace skončila a vůz od té doby dělá radost. „Jezdím argentou na dovolenou, je pohodlná a automat řadí pořád krásně. Přitom auto spotřebuje jen osm a půl litru benzinu,“ raduje se majitel a při tom nám nadšeně ukazuje další technické zajímavosti. Na konci rozhovoru ovšem přiznává, že by chtěl zase něco staršího, s karburátorem. Jeho zrenovovaná argenta je proto na prodej, aby se z ní mohl radovat zase další fanda italských aut.
