Okruhový den Renault Sportu: Souboj s legendou
Fotogalerie
11 fotografií
Přijali jsme pozvání mezi majitele vozů Renault Sport a nejnovější přírůstek do jejich stáje otestovali na jednom z nejkrásnějších okruhů světa – Spa Francorchamps.
(více v čísle 24/15)Trať je mokrá a na čelním skle občas přistane nějaká kapka. Pověst nelhala – počasí v belgických Ardenách, kde leží legendární okruh Spa Francorchamps, je skutečně nevyzpytatelné. Důvody, proč jsem dnes tady, jsou dva: zaprvé otestovat Mégane R.S. 275 Trophy, zadruhé nasát atmosféru okruhového dne Renault Sportu. Spolu se mnou totiž do zaváděcího kola najíždějí majitelé ostrých renaultů různého stáří, kteří zde mohou za 290 eur – asi osm tisíc – vyzkoušet v pěti dvacetiminutových blocích schopnosti své i jednoho z výrobků divize R.S.
Rudá voda
Zatím jedeme ve vláčku za safety carem – úkolem je naučit se trasu. Když o dvě kola později blikající vůz mizí z dohledu a maršálové na trati ukazují, že přišel náš čas, je už ideální stopa oschlá a auto i pneumatiky perfektně zahřáté. Dokonce vykukuje slunce.
Za zatáčkou La Source míří plyn poprvé k podlaze. Než jdu za starou boxovou uličkou prudce na brzdy, zahlédnu na tachometru asi 180. Eau Rouge, Rudá voda – tak se podle potůčku kdesi pode mnou jmenuje asi nejslavnější zatáčka seriálu formule 1. A není to kopeček jako v televizi, ale brutální krpál, kde se klikatí obrubníky. Vjíždím do něj na čtyřku v necelých sto padesáti. Beru to přes levý retardér, jen to zavrní, a pak přes pravý. V tu chvíli si chromovaný pedál akcelerátoru znovu tyká s podlahou. Dále auto naslepo přes horizont míří do Raidillonu, kam se vejdu jen tak tak, když se přede mnou rozprostírá osmisetmetrová rovinka Kemmel.
Tedy přesněji výrazně nakloněná rovina. Záda už jsou zpocená a já se můžu naplno zaposlouchat do sytého zvuku titanového výfuku Akrapovič. Jde o jednu z vychytávek limitované edice Trophy. Kromě parádního sytého basu nabízí i váhovou úsporu čtyř kil.
Na vrchol stability
Ručička tachometru se dostane těsně za hranici 200 km/h, když dosahujeme nejvyššího místa okruhu – pasáže Les Combes. Plné brzdy. Ostře červené kotouče Brembo mění více než sto kilometrů v hodině v žár a já se tady ještě v následujících kolech marně snažím najít ideální stopu. To už naše střela v zářivě žluté barvě Sirius klesá do ostré mírné klopené zatáčky Bruxelles.
Přilnavost příplatkových semislicků Michelin Pilot Sport Cup 2 je absolutní, o čemž se mohou přesvědčit majitelé na standardním obutí, kteří v tu chvíli mizí daleko za mnou. Tělo drží v pevných sedačkách Recaro, krční svalstvo ale dostává pořádný zápřah a já se prostřednictvím upovídaného, hrubou kůží obšitého volantu snažím najít cestu ven. Když za apexem znovu naplno přidávám, cítím, jak se mozek odkrvuje. Ale není čas na přemýšlení. Krátká rovinka dává možnost předjet pomalejší, když se znovu vrhám do levé s názvem Pouhon. I zde se jede na plný plyn a náš kousek s příplatkovými nastavitelnými tlumiči Öhlins zůstává nekonečně stabilní.
Divoký Blanchimont
Přichází pomalá pasáž, která vrcholí zatáčkou Stavelot, za ní si znovu může 275 plnokrevníků našeho Trophy dopřát hektolitry svěžího belgického vzduchu.
Čert ví, v jaké rychlosti přijíždím do obávané pasáže Blanchimont – táhlé levé, která navíc utahuje. Při snaze udržet na výjezdu pod plným plynem auto na trati opravdu není čas sledovat ručičku tachometru. Každopádně před poslední šikanou Bus Stop znovu brzdím z vytočené pětky - zhruba dvou set. Nedokážu se udržet a začínám se nahlas smát. Takový nářez jsem ještě nezažil.
Na cílovou rovinku se dostávám na dvojku a užívám si funkce mechanického samosvorného diferenciálu. Spolu se zmíněnými semislicky auto skutečně funguje systémem „namířit – vystřelit“. Prokluz kol je minimální. Protínám cílovou rovinku a znovu mířím do La Source.
Po dvaceti minutách nás šachovnicové vlajky zvou zpět do boxů. Celých 7004 metrů se snažím auto vychladit pomalou jízdou. Speciální aplikace R.S. monitor, která mimo jiné zaznamenává na flash disk kompletní telemetrii, překvapuje údajem, že teplota oleje nepřekročila 110 °C.
Členem rodiny
Zajíždím do boxů, odlepuji se od sedačky, po temeni hlavy stéká pod helmou potůček potu. Nechávám auto vydýchat na volnoběh a jdu mezi ostatní majitele. Nechybějí zde Češi ani Slováci, kteří dorazili starším cliem. „Přijeli jsme sem oslavit tátovy šedesátiny. A je to paráda,“ vysvětluje nám dvojice. S nadšením se dále řeší ideální stopa i to, kde co komu vyšlo a naopak. Po půlhodince čekání znovu nasedám do auta a řadím se k nájezdu na okruh. Když po páté jízdě vystupuji, vím, že jsem zažil něco nezapomenutelného. A je mi jasné, že na výsledném dojmu z celého dne se nepodepsal jen úžasný okruh, ale i přátelská, rodinná atmosféra celé akce.
Velký respekt zaslouží i Mégane R.S. Trophy. Zhruba dvě stovky kilometrů na okruhu zhltl s naprostou suverenitou. A to jsme neřídili ještě ultimativnější verzi Trophy R, která je navíc odlehčená o sto kil a drží rekord mezi předokolkami na neméně legendární Severní smyčce. Vyrobilo se jich jen 250, naší verze pak 1200. Pokud ale chcete patřit mezi majitele, musíte si pospíšit. Motor totiž neplní normu Euro 6, proto už lze objednávat pouze skladovky. Ještě že verzí R.S. zůstává v nabídce dle libosti.
