Wartburg jako inspirace: Auto coby umění
Fotogalerie
11 fotografií
Příběh wartburgu Vojtěcha Nehyby z Nymburska je velmi netradiční. Než se z auta stal naleštěný veterán, posloužil jako umělecké dílo pro obhájení diplomové práce.
(více v čísle 41/15)Wartburg 353 je mezi veteránisty stále opovrhován. „Jeho doba ale přijde,“ říká Vojtěch Nehyba, jinak učitel v lidové škole umění. „Vůz jsem si původně pořídil pro svou diplomku na umělecko-pedagogické fakultě, tudíž se stal na chvíli uměleckým artefaktem,“ uvádí majitel auta a hned nám ukazuje obhájenou absolventskou práci.
Na auto sloužící primárně k pohybu se totiž podíval jinou optikou – jako na artefakt z doby totality, která lidi nutila k něčemu, co sami nechtěli. Ve svém uměleckém díle to přenesl na auto, které neslouží k pohybu, ale naopak k němu lidi nutí. Na žlutém wartburgu tudíž přistály gumové pásy pohánějící jakési otočené rotopedy. Pohon soukolí zajišťoval motor prostřednictvím otočných plechových disků z trabantu. Kupodivu se oba pásy otáčely i přes diferenciál stejně rychle. Kdo si na pohyblivý chodník stoupl, musel chodit, jinak by spadl. V listopadu před pěti lety nabídl autor díla svou „živou sochu“ návštěvníkům nymburského náměstí, kteří si mohli vše na vlastní kůži vyzkoušet. Nápad se líbil i univerzitním pedagogům.
„Po úspěšném obhájení diplomové práce jsem se pustil do renovace a přihlášení auta na veteránská čísla,“ shlíží mladý učitel zálibně na žlutý exemplář. Vůz dnes vypadá opravdu jako nový. Majitel si vyhrál dokonce i s detaily pod kapotou a v místech, kam není vidět. Zajímal se o tmelení plechů a unikátní systém šroubování blatníků. Zkrátka chtěl mít všechno přesně tak jako v roce 1979, kdy auto vyjelo z fabriky – mimochodem to byl jeden z nejkvalitnějších modelů na tehdejších silnicích RVHP. Vyznačoval se řadou technických zajímavostí. Například volnoběžkou v převodovce, díky níž wartburg plachtí s nízkou spotřebou a lze řadit bez spojky. „Zase to ale přináší nevýhodu víc brzdit brzdami, motorem nelze,“ krčí rameny majitel.
Ročně autem najezdí kolem dvou tisíc kilometrů. V sezoně vyrazí až na deset srazů s majiteli historických vozů. Cestou se setkává s reakcemi okolních motoristů – mnozí zatroubí a zamávají. V koloně je za mnou ale vždycky místo pro tři další auta kvůli obavám z dýmu a smradu. Můj wartburg přitom po zahřátí skoro vůbec nekouří,“ směje se. Motor prý byl před renovací v tak dobrém stavu, že Vojtěch na celé pohonné ústrojí vůbec nesahal. Jen mu dal vnější očistu. Do nádrže přimíchává k benzinu klasický olej M2T v poměru 1:40. A jak nám dokázal při focení, opravdu se šoféři za ním nemusejí obávat namodralého dýmu. Mimochodem jsme si sami připomněli, jak je jízdní a zvukový projev dobře udržovaného wartburgu decentní a tichý. Dneska už jich moc nepotkáte.
