Václav Upír Krejčí: Chráním řidiče
Fotogalerie
10 fotografií
O řízení automobilů hovoří s velkým zápalem a často nešetří ostřejšími výrazy. Upírovy názory stojí za přečtení, i když s nimi nemusíte vždy souhlasit.
(více v čísle 43/15)Václav Upír Krejčí najezdí ročně sedmdesát až osmdesát tisíc kilometrů. „Pokaždé, když usednu volant, u toho umím odpočívat,“ říká o řízení.
Bral jsem tátovo auto
Jak se zrodila vaše přezdívka?
Hráli jsme dětské divadlo, když vypadl proud. Najednou na mě někdo posvítil baterkou, já se divoce zašklebil a jeden z diváků vykřikl: Hele, upír! A už mi to zůstalo celý život.
Kdy jste seděl poprvé za volantem?
V šestnácti letech, kdy jsem tátovi kradl auto. Byl to NSU-Fiat, nějaká licence ještě z druhé světové války. Vozil jsem kamarády na zábavy, a když nás kontrolovali policisté, nikdy je nenapadlo, že nemám papíry. Zajímalo je jen to, jestli jsem nepil.
Proč to na vás prasklo?
Jednou se mi povedlo zaparkovat tak, že nikdo kolem mě nevyjel. Zavolali tátu, já dostal vynadáno a bylo po všem.
Pokračoval jste v získávání dalších zkušeností?
Táta nechtěl, abych šel hned na konzervatoř. Tak jsem se v Hluboké nad Vltavou vyučil elektrikářem a odjel do Českých Budějovic udělat ještě jízdy s traktorem. Jenomže než na mě přišla řada, s kamarády jsme se v hospodě opili a ten řidičák dodneška nemám.
Spěchal jste po těch zkušenostech za volant?
Vůbec ne. Až do pětadvaceti jsem si užíval života, proběhla řada mejdanů. To nebyla dobrá příležitost na seznamování se s volantem.
Zájem od Mr. Beana
Jaký první automobil jste vlastnil?
Červenou Škodu 120. Moje první jízda mířila do Košic, kam jsem dorazil fyzicky úplně vyčerpaný. Ale únava naštěstí brzo opadla a já se pak už na další řízení těšil.
Máte na tohle auto hezké vzpomínky?
Když nás při jedné cestě zastavili na hranicích s NDR, začali celníci šacovat Karla Gotta. Tak mě poprosil, abych malou Rolincovou odvezl do Prahy na letiště. Vzal její loďák, koukal na zavazadelník škodovky a říkal: Člověče, kufr, a nevejde se do kufru. Tak jsme ho dali na zadní sedadlo. A pak jsem také zažil, jak moji škodověnku obdivoval Mr. Bean.
Opravdu?
Bylo to na jednom festivalu v Edinburg hu, kde vystupoval, podobně jako naše skupina Mimtrio. Zajímal se o auto a ptal se, jak jsem známý. Řekl jsem mu, že už mám za sebou šest stovek televizních pořadů. Nevinně se mě zeptal, proč si tedy nekoupím lepší vůz.
Poslechl jste ho?
Následoval Opel Omega a pak přišlo období aut půjčených na krátkou dobu. Následovala éra amerických. Jmenoval bych především šestiválec Buick Park Avenue a Pontiac Grand Prix Salenger.
Jaký máte vztah k motorkám?
Negativní. Jednou mě svezl kamarád na skútru, když nám najelo auto na zadní kolo. Letěli jsme asi deset metrů po silnici a byl jsem odřený úplně všude. Zpátky jsem jel vlakem a zařekl se, že už se nikdy na motorce nesvezu.
Občas ukážu prostředníček
Co vás za volantem dovede rozčílit?
Blbost řidičů a arogance těch, kteří řídí kamiony.
Gestikulujete?
Když už někdo udělá pořádnou hloupost, zvedám prostředníček. Jednou mi na nějaké party jistý vysoce postavený muž řekl, že jsem na něj vulgárně ukazoval. Já mu odpověděl: Tak se naučte řídit. Na dobré šoféry tohle nedělám.
Opravdu je to s českými řidiči tak hrozné?
Paradoxní je, že chlap se přizná ke všemu na světě, ale nedopustí, aby se o něm mluvilo jako o špatném řidiči. Najezdím minimálně přes sedmdesát tisíc kilometrů ročně, ale někdy je pohled na české silnice a šoféry opravdu tristní.
Nejste moc přísný?
Apeluji na všechny, kteří mě chtějí slyšet, aby při řízení více přemýšleli. Když za ně zažehnám krizovou situaci, stejně si ukazují na čelo.
Co vám ještě vadí na našich silnicích?
Nesmyslná omezení rychlosti. Já bych v případě oprav propůjčoval cedule na 20, 30 a 40 km/h za hodně peněz. Starostové měst by si rozmysleli, zda se jim vyplatí vysypat peníze, nebo dát silnici rychle do pořádku.
Jaké máte zkušenosti s policisty?
Jednou jsem pospíchal na natáčení a zjistil, že mám na autě všechny čtyři gumy propíchané. Naštěstí byl blízko pneuservis, kde mi dali nové. O chvíli později mě chytli na třicítce, kde jsem jako vůl jel 120 km/h. Když mi chtěla dát policajtka pokutu, já se vytasil s potvrzením o výměně gum. Ona se zasmála: Je vidět, že jste připravený, tak můžete jet. Uctivě jsem poděkoval.
Zamlouvá se vám bodový systém?
Je nespravedlivý vůči dobrým řidičům, mezi které se počítám. Jsme na silnicích pořád a myslíme za ty, kteří neumějí řídit, koukají se po krajině, ne do zpětného zrcátka. Svoji neopatrností nutí k extrémním manévrům schopné, kteří jsou trestáni za chyby jiných.
Co považujete pro chování řidiče za nejdůležitější?
Předvídavost. Musí neustále sledovat všechno, co se kolem něj děje. Za desítky let za volantem to mám vyzkoušené. To máte jako s malým dítětem. Také na něj musíte dávat pozor, pořád sledovat, co bude dělat, aby se mu nic nepřihodilo.
Klavírem, nebo bigbeatem?
Musíte sedět v autě vždy jen za volantem?
Nejsem jako Ivan Mládek, i když mě jediného kromě sebe nechá řídit. Pokud jedeme někam s naší čtyřčlennou rodinou, požádám manželku, aby řídila, a já se kochám.
V autě i pracujete, nebo jenom relaxujete?
Máme v rodině takový zvyk. Manželka ráda poslouchá ve svém autě vážnou hudbu a já naopak zase rock ve všech podobách. Takže se děti ptají, zda pojedeme klavírem, nebo bigbeatem. Když jsem v autě sám a není velký provoz, samozřejmě přemýšlím o pracovních věcech a snažím se vymýšlet novinky.
Co máte na mysli?
Neshodli jsme se například s policejním prezidentem Tržilem na způsobu prevence v rámci dopravní výchovy. On věří některým bezpečnostním kampaním, já moc ne. Považuji naopak za užitečnější různé dětské výchovné pořady, které umím zorganizovat. Výchova způsobem poučné zábavy funguje. Pořad se jmenuje Dopravní legrácky a učitelkám se líbí.
Jaké technické vychytávky na autech se vám zamlouvají?
Špičkový vynález je automat. Kdo ho odmítá, neví, o čem to je. Luxusní záležitostí je takzvaný dvojitý automat, já mu říkám Tom Cruise. Nastavím si spodní limit na 50 a horní na 140 km /h. Když šlápnu na brzdu, okamžitě začne fungovat spodní limit. To by bylo ideální pro české poměry, kde na řidiče líčí pasti s cedulemi s názvy obcí, které jsou často stovky metrů od prvního domu.
Automat vám stačí?
Vyhovuje mi samozřejmě klimatizace, vyhřívané sedačky a také displej na předním skle, což je věc, kterou by měla mít všechna auta. Přitom je bezpečnější dívat se před sebe na sklo než neustále koukat na přístrojovou desku a ztrácet přehled o provozu před sebou.
Vzpomenete si na svoji nejzajímavější jízdu?
S Michalem Nesvadbou jsme jeli šinkanzenem z japonské Ósaky do Jokohamy. Odtud do Vladivostoku, dále do Nachodky a Moskvy. V Moskvě autobusem z vnitrostátního letiště na Šeremetěvo a letěli do Prahy. Doma se vykoupali, usedli do auta. Jelikož měl Nesvadba horečku, odřídil jsem to sám až na Sicílii. Celé to trvalo týden.
Čím jezdíte aktuálně? ¨
Nejnovější generací Nissanu Qashqai. Neskutečně pevné a tiché auto, ve kterém se cítím bezpečně. Jezdím za pět a půl litru, nic mi nechybí.
Václav Upír Krejčí
Narozen: 13. října 1955
◗ Stav: ženatý (manželka Zuzana, dcery Klára a Kristiana)
◗ Povolání: herec, zpěvák, moderátor, spisovatel, scénář, textař
◗ Vzdělání: Ježkova konzervatoř (obor pantomima a výtvarné divadlo)
◗ Vystoupení (země): Jugoslávie, Slovensko, Slovinsko, SSSR, Sýrie, Korea, Dánsko, Itálie, Německo, Anglie, Skotsko, Belgie, Nizozemsko, Japonsko
◗ Úspěchy: autor Mezinárodního dne smíchu (od roku 1996)
● natočil přes 900 televizních pořadů
● spolupracoval na TV groteskách pro BBC
● vydal několik knih poezie literatury pro děti
● je autorem několika televizních reklam
● v Praze vlastní multifunkční Studio Happy Řepy
