Na octavii najel milion: Naskočí jednička?
Fotogalerie
8 fotografií
Do Třebíče jsme se vypravili zjistit hned dvě věci: jak dokázal Ing. Miloš Hajzler najet na jedné octavii milion kilometrů a zda je na digitálním počítadle místo ještě pro další jedničku.
(více v čísle 6/16)Na začátku byl e-mail od Jiřího Kotrby, jednatele třebíčského autosalonu Škoda F3K, v němž stálo: „Jeden z našich stálých zákazníků právě dovršil milion najetých kilometrů na Škodě Octavia 1.9 TDI z roku 2001, přičemž vůz má naprostou většinu dílů stále původních – třeba turbodmychadlo, alternátor, vstřikovací čerpadlo i většinu plechů.“
Nedávno jsme v bazarové rubrice právě o tomto modelu (Octavia I 1.9 TDI 66 či 81 kW z let 1996 až 2006) napsali, že existují stovky kusů s nájezdem přes milion. Na druhou stranu málokdy jde o auta aspoň trochu původní. Prodělala už obvykle více havárií, které se řešívaly úměrně zbytkové ceně vozu nákupem použitých dílů. Mezi nimi mnohdy byl i sám motor, který se při nehodě dokáže potkat – zejména když někdo zapomene vyměnit rozvody.
„Nebudu zastírat, jednou jsem také zapomněl – auto se mi zastavilo na dálnici u Brna. Po demontáži hlavy však nastalo obrovské překvapení: ohnul se jen jeden ventil, dodnes v motoru běhá píst, na němž zůstal jeho obtisk. Naprostá většina dílů v motoru je tak původních,“ vysvětluje majitel nedaleké kovovýroby inženýr Hajzler už v prostorách autosalonu, odkud si vůz před patnácti lety odvezl.
Jedničková octavia je sice držák, ale slabá místa určitě má. Například převodní mechanismus stěračů, v němž zatuhávají čepy a v největším dešti si zvykne zcela se zastavit. Nebo slábnoucí startéry, které pak způsobují, že teplý motor nechce naskočit. Pan Hajzler nad těmito i dalšími podobnými otázkami kroutí hlavou: „Mám třetí spojku, asi třetí tlumiče, jinak jen pravidelný servis.“ A vysvětluje, že auto, které je stále v pohybu, nemá čas začít zlobit.
„Před octavií jsem měl formana. Když se v 560.000 km přehřál, usoudil jsem, že to má prostě za sebou, a nabídl jej k prodeji. Přijel si pro něj automechanik a k mému úžasu musel na voze, co před tím každý den jezdil a nikdy nezastonal, celý den pracovat, aby jej vůbec rozjel.“
Samozřejmě nás zajímají nějaké řidičské rady, abychom také na svých vozech zdolali tolik kilometrů. „Snažím se jezdit plynule, nehrabat při rozjezdech, nevytáčet studený motor, při řazení dám synchronizaci čas. Jsem ještě z generace, kterou v autoškole i mlátili. Ale auto jsem určitě nešetřil. Jednou jsem ze Slovenska vezl sedm metráků oceli, k tomu tři lidi. Jindy v zavazadelníku pět metráků šamotu. A stalo se, že jsem se do Prahy otočil s vlekem i třikrát za den.“ To nás zajímá – jaký má člověk z malebné Českomoravské vrchoviny důvod vyrazit třikrát denně do Prahy?
„Vyrábíme ocelové díly kolejového svršku pro pražské metro. Údržbu dělají v noci, když se nejezdí. Jakmile zjistí, že něco potřebují, hned volají. Třeba i dvakrát, ale to už můžu být na cestě s první várkou dílů. Pak se přijde ještě na něco, a to musíme dodat v průběhu dalšího dne,“ vysvětluje Milan Hajzler jeden z důvodů, proč v jeho voze například už nenajdete žádné schéma řazení na páce – za statisíce kilometrů si jej pozvolna odnesl na dlani.
Při prohlídce auta na zvedáku konstatujeme, že vše je zrovna tak krásně úplně opotřebené. Karoserie, která nerezne, už je od posypových materiálů a solí nahlodaná tak, že reznout začala. Manžety poloos ještě těsní, ale rozdrolili byste je rukama. Turbodmychadlo funguje, už však dost pouští olej. A motor běží na volnoběh při 1000 otáčkách místo normálních osmi set. Elektronicky řízené čerpadlo si samo přidalo, aby volnější válce šly „nakulato“. K vozu přichází mechanik a zapojuje náhon tachometru, pan Hajzler prozrazuje, jaké má pro nás překvapení. „Jezdil jsem tady kolem servisu, aby se na tachometru objevilo těch 999.999 km. Poté nechal náhon vypojit, aby to tam zůstalo. Teď se pojďme svézt. S panem Kotrbou se tady hádáme, zda tam je ještě místo pro jedničku.“
Řídíme octavii a všímáme si dalších věcí. Třeba sedačky, jež bývaly tvrdé jak lavice, za léta úplně změkly. Motor, který dřív táhl dole, nyní bere spíš až nahoře. Ale vše má svou harmonii, byť odlišnou než původně. Žádný díl není opotřebený víc než jiný. A hlavně – denní počítadlo přeskakuje na další kilometry, ale celkové ne. Na něm se už neobjeví – výrobce zřejmě tehdy sám netušil, jak odolná auta dělá.
Miloš Hajzler, majitel milionové octavie: Když jedu, jsem úplně spokojený
Určitě. Ve firmě mám několik fabií a například současný Rapid 1.6 TDI. Doma už pět let čeká nástupce octavie – Yeti 2.0 TDI 4x4. Tím jezdíme spíš na výlety, ale také už má najeto ke třem stům tisíc kilometrů.
Takže počkejte - za patnáct let jste najel nejen milion na octavii, ale ještě dalších 300.000 km na yeti? Nebolí vás z toho záda?
Když jedu autem, nic mi nechybí, nic mě nebolí a celkově jsem úplně spokojený. Vedle každého řidiče si také nepohovím – málokdo dnes jezdí tak plynule, jak to mám rád.
Co teď bude s octavií? Dopřejete jí větší servis a najede další milion? Nebo máme napsat, že je na prodej?
V posledních letech vždy, když musela tak dřít, že z toho byla už unavená, sliboval jsem jí zasloužený odpočinek. Dostane čestné místo v mé vlastní sbírce aut vedle starých tatrovek či závodního ferrari.
