Reportáž: Byli jsme u crash testu autosedaček
Fotogalerie
14 fotografií
Proč před zahájením prodeje dětských sedaček nasimuluje výrobce 10 000 nehod a rozbije 1000 prototypů? A v čem je lepší pětibodový pás proti zádržnému pultíku? Vyrazili jsme do Německa zjišťovat víc.
(více v čísle 44/17)Nárazové zkoušky autosedaček jsou velmi drahé a náročné, ale vyplatí se. To nám říká Rainer Stäbler, ředitel britsko-německé společnosti Britax Römer, zatímco technici před námi připravují takový test. Nezáviděný osud potká patnáctikilovou figurínu simulující tříleté dítě.
Společnost je mezi konkurencí unikátní tím, že jako jedna z mála vlastní testovací centrum, které si vybavením nezadá s výrobci automobilů. Však pro mnohé z nich připravuje speciální autosedačky, jak prozrazují vyšitá loga VW, Mercedesu nebo třeba Volva na opěrkách. Otevřelo se teprve před pár měsíci v Leipheimu mezi Mnichovem a Stuttgartem, zhruba 450 km z Prahy.
Autařské metody
Všichni testovací inženýři, s nimiž jsme ve firmě hovořili, prošli prací u některého z výrobců aut. „Navrhování nebo testování sedaček je stejné jako na jakémkoliv jiném bezpečnostním prvku ve vozidle,“ říká šéftechnik Richard Frank s tím, že ani pro muže není vývoj dětských sedaček žádná nuda. Kromě technického vzdělání a zkušeností s bezpečnostními systémy musejí být inženýři rovněž manuálně zruční – veškeré testovací stroje si tady totiž vyrábějí sami. Koupit hotové se nedají, a jak jsme mohli vidět, leckdy se hodí jako součástka i novodurová odpadní trubka. Každý z nich je takový MacGyver.
Musí proto vypadat úsměvně, když krouží na testovací trati s novými modely kočárků. Na kočičích hlavách, valounech nebo zatravňovacích dlaždicích prý před zahájením prodeje najezdí až sto kilometrů. Nejspíš z toho vznikají stejná špionážní videa jako u automobilek – mimochodem v testovací laboratoři jsme také nemohli fotit prototypy. Při pohledu na kusy vylisovaného plastu jsme ovšem nechápali proč.
V laboratoři jsme zase zakopli o obyčejnou pračku. Proč ji tady mají? „Simulujeme reálné používání, a protože jsou naše potahy snímatelné s možností praní, prostě je opakovaně pereme,“ zubí se Richard. Hravost techniků vzápětí dokládá další historkou. Na střeše továrny byly a jsou roky vystaveny sedačky větru, dešti, mrazu i slunci. Když po dvaceti letech sundali jeden z nejoblíbenějších modelů a udělali s ním crash test (sedačka už musela zavánět…), prý uspěl bez potíží. Průměrná životnost sedačky je přitom sedm až dvanáct let. V samotném výlisku problém není, ale upevňovací prvky a spony se opotřebovávají.
Hlavně ne Čína
Na sedačkách najdete hrdý nápis „Made in Germany“, dokonce ani látky nebo nitě nepocházejí z Číny. Tím pádem nejsou místní výrobky zdaleka nejlevnější – nejnovější model sedačky Dialfix i-Size vyjde bratru téměř na dvanáct tisíc korun.
Je to proto, že vývoj a výroba v Evropě něco stojí. Dobré na to myslet, než zvolíte podezřele lacinou sedačku za 1500 korun.
V Leipheimu speciálně kvůli testům postavili dvě zkušební dráhy. Na jedné se zjišťují zákonné požadavky při nárazech v rychlosti až 55 km/h. Bez toho nelze produkt pustit na trh a musejí ho plnit i laciné čínské produkty.
Jenže jak nám tady ukazují, zákonná evropská zkouška je nedostatečná, a proto chtějí do svých výrobků víc. Zaprvé evropská norma nezohledňuje reálné nehody, protože simuluje pouze střet s pevnou překážkou a osmadvacetinásobným přetížením.
Potíž je především v tom, že zkouška se nikdy nedá přesně do detailů zopakovat, protože se ještě před nárazem při rozjezdu sedačky může pohnout figurína. Z toho důvodu se tento test nehodí k vývoji nových modelů.
Proto tady postavili ještě druhou trať. Stojí na principu gigantického vzduchového děla, které sedačku vystřelí z místa rychlostí až 86 km/h. Díky tomu lze zkoušený výrobek s figurínou nastavit na milimetry přesně. Nehrozí totiž, že se pohne ještě před nárazem jako u předchozí zkoušky.
Protože crash testy dělají pořádné otřesy, celá linka je od zbytku budovy odizolována pružnou dilatací. Stojí na betonovém masivu o hloubce čtyř metrů. Když pro něj dělníci kopali základy, chodili se sem místní obyvatelé dívat s nadějí, že jim v obci vznikne olympijský plavecký stadion. Ale ani teď nejsou smutní, fabrika dává práci desítkám lidí z okolí.
Pultík už je fuj
Za půlstoletí urazily dětské zádržné systémy pořádnou cestu. Od prostých peřinkami vystlaných krabic přes nafukovací sedátka až po současné sedačky se zabudovanými bočními nárazníky. Konkurence už dokonce dovnitř zabudovala i airbag. „Když vznikla před padesáti lety první dětská autosedačka, nebyly ještě žádné regule, zatímco dnes je vše velmi přísně hlídáno,“ připomíná ředitel fabriky Rainer Stäbler s tím, že vývojáři Britax Römeru nespí. Neustále něco vyvíjejí, společnost je držitelem čtyř desítek patentů a v roce 1997 vynalezla společně s VW poutací systém Isofix na Golfu IV, který je dnes běžný a součástí normy ECE R129 (i-Size).
V minulosti ale výrobce se svými patenty také narazil – zádržný pultík místo pásů vypadal celé roky jako skvělý nápad. I v nárazových testech německého autoklubu ADAC dodnes exceluje.
Přesto už je Britax Römer nepoužívá a přešel na obvyklejší, pětibodové pásy. „Ukázalo se totiž, že v reálných nehodách má nevýhody. Při otočení auta na střechu může dítě vypadnout a testy autoklubů to nezohledňují,“ přiznává ředitel technického vývoje Farid Bendjella. Hovoří perfektní češtinou, ačkoliv je Francouzem alžírského původu – studoval v Brně a má českou manželku. Mezinárodní personální obsazení je pro britsko-německou společnost typické, jak se zakrátko dozvídáme od šéfky marketingu, která občas angličtinu střídá s rodnou polštinou. V samotné fabrice pracuje přes 60 % dělníků, kteří původně nepocházejí z Německa. I díky tomu může stát nejmodernější sedačka Britax Römer „jen“ dvanáct tisíc korun. Výše částky je relativní, pokud si za ní uvědomíte dva roky vývoje a tisícovku reálných crash testů
Za vším hledej ženu
U výrobce traduje historka, že za vznikem první dětské autosedačky v roce 1966 stojí nátlak manželky hlavního inženýra tehdejšího britského výrobce kočárků Britax – při cestě na dovolenou odmítla použít v autě bezpečnostní pásy, dokud muž nevymyslí pořádný zádržný systém pro jejich ratolesti. Protože technik chtěl mít doma klid, vynalezl první sedátko pro děti.
