Závod vodíkových autíček: Slováci i Češi na bedně

V redakci se začínáme těšit, že se na stará kolena dočkáme aut na vodíkový pohon. A ejhle, patnáctiletí habáni už s nimi závodí! Postarala se o to firma Horizon Educational, která dodává do škol celého světa učební pomůcky a stavebnice propagující alternativní technologie. Jedna z nich obsahuje reverzibilní vodíkový článek, s jehož pomocí si pubertáni mohou rozložit vodu na vodík a kyslík, nebo naopak využít energii vodíku k pohonu elektromotorku.

Odtud už byl jen krok k zabudování vodíkových článků do závoďáku na vysílačku, a hurá na dráhu! Soutěž s názvem Hydrogen Horizon Automotive Challenge (H2AC) se koná v šesti zemích celého světa. V České republice se v dubnu jel už čtvrtý ročník, kterého se zúčastnilo 24 středoškolských týmů – šestkrát víc než v roce 2015. Právě hojný počet zájemců považovali organizátoři za největší úspěch. Vždyť cílem hry je vtáhnout mládež do akce a zábavnou formou ji nalákat k poznání i získání zkušeností.

Jedno vítězství nestačí

Ještě větší překvapení však české zástupce Horizonu čekalo v mezinárodním finálovém závodě, který se minulý týden konal v německém městě Chemnitz. V konkurenci třinácti týmů z USA, Nizozemska, Německa, Polska i Ruska vybojovali první místo kluci z průmyslovky v Košicích a jako třetí dojel tým SOU Škoda Auto z Boleslavi.

Závod H2AC je vytrvalostní, trvá šest hodin. Každý tým musí vystačit s daným množstvím vodíkových zásobníků a nabitých akumulátorů, které si chodí fasovat ke komisařům. Tedy spíš běhají, než chodí. Adrenalinová atmosféra v aule technické univerzity skutečně připomíná zákulisí dospělých závodů. Autíčka se po trati míhají až padesátikilometrovou rychlostí a netrénované oči unaví sledovat je jen pár minut. V zázemí týmů panuje hektický shon, u „operačních stolů“ se mísí souhra rukou s rozrušeným pokřikováním.

O chvíle napětí nebyla nouze. Zejména v zázemí amerických týmů, které předpokládaly, že s drahou výbavou mají výhru v kapse.

Autor: Kristýna Padrtová

Nejdražší nemusí být nejlepší

Povinnou výstrojí každého vozu je pohonná jednotka kombinující metal-hydridové zásobníky, vodíkové články a baterie. Šasi s elektromotorkem pořadatel závodu dodá, ale každý tým si ho může upravit k obrazu svému, povolené jsou tlumiče, diferenciály, někteří si vyrobili lehčí kola. Nakonec bylo možné použít podvozek zcela jiný.

Právě tady se opět ukázala schopnost našich malých národů poradit si chytře s málem. K pochopení vynikajících výsledků slovenských a českých studentů je totiž třeba dodat, že zejména týmy z amerických soukromých škol přijely až převybavené podle hesla „nic mi není dost drahé“. Profesionální závodní podvozky, pracovní stoly v zázemí osvícené diodovými lampami, členové týmu komunikující vysílačkami…

Tým SOU Třineckých železáren získal v českém závodě stříbro. Na mezinárodním klání obhájil pěkné šesté místo ze třinácti.

Autor: Kristýna Padrtová

O kolik jim ujeli?

Naši kluci nic takového nepotřebovali, a přesto se drželi statečně. Stačila jim píle, disciplína a nápady. Podrobnosti prozradí sami páni učitelé. My jen dodáme důležitou maličkost. Vítězný slovenský tým ujel druhému americkému o neuvěřitelných 157 kol, zatímco české partě uniklo stříbro jen o šest.

Na závěr musíme vyseknout poklonu organizátorům z firmy Horizon Educational za skvělý nápad a poděkovat všem ve školách, které závod podpořily. I sponzorům, bez kterých se takový podnik neobejde. Národní kola v ČR a na Slovensku podpořil nošovický Hyundai, Nadace Unipetrol, Moravia Steel a Nadace Volkswagenu. Pohled na mladé lidi, které místo facebooku a počítačových stříleček zaujmou auta, hmatatelná akce a týmová spolupráce, určitě stál za to.