Nissan Note 1.2 Acenta: kam patřím

Minulá generace Nissanu Note spolu s bratrancem Renaultem Modus objevovala nový světadíl miniaturních MPV. V jejich stopách dnes kráčí jiní, třeba Kia Venga. Modus však na trhu téměř propadl, což zřejmě rozhodlo i o dnešním směřování Nissanu Note. Přestože si jeho majitelé praktickou stavbu s posuvnými zadními sedadly chválí, nová generace skrývá pod povědomými tvary konvenčnější řešení: karoserie je o celých devět centimetrů nižší. Jak se to projeví uvnitř? Neztratí note kvůli novým příznivcům ty stávající?

Nissan Note 1.2 Acenta

Autor: David Rajdl

DOJEM

Žádné další krabice

Designéři dostali zcela zjevně za úkol držet se tradice. Dobrácký kukuč s úsměvem čelní masky zůstává, stejně jako celkové proporce, už z dálky prozrazující praktickou povahu. Podstatné snížení střechy spolu se zaoblením hran a stoupající linkou bočních oken dodává vozu poněkud frajerštější rysy. Odlehčeným dojmem působí také kratší příď, přestože si navázání sklonu čelního okna vyžádalo zdvojení sloupků. Módní trendy jsou cítit z prolisů na dveřích a světel zabíhajících do boků karoserie. Právě těmito prvky získává note na přitažlivosti, která předchozí generaci chyběla.

Nissan Note 1.2 Acenta

Autor: David Rajdl

Stačilo by méně

Uvnitř panuje útulno úměrné ceně. Palubní deska má nápaditý, moderně nesouměrný tvar ozvláštněný kruhovým uspořádáním ovladačů na středovém panelu. Materiály ani zpracování neurazí, také ale nepředstavují žádný bonus.

Hlavní přístroje i tlačítka na volantu jsou uspořádána přehledně, dobře funguje i retro nápad ve stylu telefonního číselníku uprostřed – knoflíky jsou velké a jednoduchý displej jasně čitelný. Většina kupujících výbavy Acenta ale nejspíš stejně zůstane u manuální klimatizace s otočnými kohouty. Také integrovaný systém Nissan Connect představuje příplatkovou položku. O jejím smyslu ale pochybujeme. I obyčejné rádio totiž nabídne bluetooth handsfree a přípojku USB, za třináct tisíc tak dostanete navíc jen navigaci s dotykovou obrazovkou. Její virtuální tlačítka jsou navíc tak malá, že se za jízdy ocitají za hranicí použitelnosti.

Každého ale zamrzí pouze výškově stav

itelný volant, za podélný posuv nelze ani připlatit. Tady note zůstává zbytečně pozadu za většinou soupeřů.

Nesouměrně se přelévající tvary dodávají kabině moderní šmrnc, průměrná kvalita materiálů odpovídá ceně vozu. Navigace a samočinná klimatizace jsou ve výbavě Acenta za příplatek.

Autor: David Rajdl

PROSTOR A POHODLÍ

Variabilita za příplatek

Nissan vidí note jako konkurenta fiesty. Pohled do technických údajů ale ukazuje zajímavý paradox. Note je o zásadních patnáct centimetrů delší, kufr má přitom objemnější jen o patnáct litrů.

Máte-li pocit, že to nějak nehraje, nejste sami. Je tedy namístě blíže prozkoumat tvrzení výrobce o nové platformě, která určuje prostorové poměry a údajně pomáhá ke snížení hmotnosti o 56 kg. Nechtěli bychom podceňovat moderní karosářské postupy továrny v anglickém Sunderlandu, ale napadají nás ještě jiná vysvětlení, kam se přebytečná kila poděla. Sjednocení orientace motorů výfukem dozadu umožnilo zkrátit přední převis, hodně ušetřila také nižší střecha. Mezi skrytými fi ntami zaujme zákeřně malá, čtyřicetilitrová nádrž paliva. Pro uživatele je však nejdůležitější změna v tom, že kolejnicový mechanismus posuvu zadní lavice se ocitl v příplatkové výbavě, aby ho nemuseli počítat do hmotnosti základní verze. Pokud si tedy nepřiplatíte deset tisíc za Family Pack, zůstanou zadní sedadla napevno v zadní poloze. Právě proto zbývá na kufry 295 litrů, což pro českou rodinu jaksi není mnoho. A pozor – k základní výbavě Visia si kolejničky nedokoupíte vůbec.

Nadbytek místa vzadu je vykoupen malým kufrem. Za posuvnou lavici, která by ho ze základních 295 litrů zvětšila na 381, je třeba připlatit. Zadní sedák je příliš nízký a plochý, dospělému nepodepře nohy

Autor: David Rajdl

Rodinný tichý let

Tím se také vysvětluje přemíra prostoru na kolena vzadu, přerůstající i Škodu Rapid. Příjemné je, že i když si dopředu sedne dvoumetrový dlouhán, má za ním cestující střední postavy hojnost místa na kolena i chodidla. V duchu dnešní módy je však sedák krátký, plochý a nízko uložený, takže na delších cestách poskytne dost pohodlí pouze dětem.

Na poměry starších vozů japonských značek však potěší rozměrná a dobře tvarovaná křesla vpředu. Čalounění je hodně měkké, ale potah příjemně prodyšný a dvě stě kilometrů dlouhá cesta v nás nezanechala známky větší únavy.

Na jízdní pohodě se dále podílí příjemně nízká hladina hluku. Tříválcový motor pod plným plynem hudruje, ale při stálém tempu se zklidní a tichý zůstane i na dálnici. Od blatníků se tu a tam ozve šum odletujících kamínků, úroveň valivého hluku od zavěšení a tlumičů je však nízká.

V předních křeslech si medíme, kazí nám to ale chybějící posuv volantu.

Autor: David Rajdl

CENA A VÝBAVA

Tak už to chodí

Zatímco matadoři před důchodem lákají výprodejovými cenami a spoustou výbavy zadarmo, novinka zářící novotou vypadá draze, i když vlastně drahá není. Proto vyznívá trochu drsně srovnání s Fabií GLX, kde je zadarmo skoro všechno. S Dacií Sandero by bylo ještě drsnější, ale ta kvůli chybějícím prvkům výbavy roli etalonu hrát nemůže. První cena Nissanu Note nevypadá špatně, zejména když ve výbavě najdeme takovou kuriozitu jako tempomat. Jinak ale základu chybí rádio i klimatizace, za kterou se připlácí třicet tisíc. Mlhovky dokonce nejdou dokoupit vůbec a to samé platí i pro takzvaný Family Pack, jehož podstatou je zadní posuvná lavice. Nejenže stojí deset tisíc, ale hlavně si ho přikoupíte až k prostřední verzi Acenta. Takový note už by stál 339 000 Kč a budil zcela jiná očekávání. Jen těžko chápeme, že tato podstatná funkce není součástí standardu, na praktickou využitelnost vozu má rozhodující vliv. Technická spřízněnost s dražšími vozy umožnila Nissanu nabídnout i velmi pokročilé prvky výbavy jako radarové sledování mrtvých úhlů zrcátek a soustavu kamer se zobrazením v ptačí perspektivě. I s navigací to ale stojí třicet tisíc, což dá v této třídě málokdo. Obyčejná parkovací čidla přitom musí dealer montovat jako příslušenství.

Soustava parkovacích kamer s ptačí perspektivou je výborný nápad převzatý z luxusních vozů Infiniti. Obyčejný pípací asistent ale v ceníku chybí.

Autor: David Rajdl

MOTOR

Tři za jednoho

Volba tříválcového rytmu je vzhledem k potřebě vykázat nízké emise CO2 pochopitelná. Z velkých válců uteče méně tepla než ze čtyř malých, navíc se tu pohybuje o jednu ojnici, píst a čtyři ventily méně. Pohonná jednotka nissanu navíc přesvědčí i důrazem na efektivitu v reálném světě. Dlouhozdvihové konfiguraci (78 x 83,6 mm) zde sekunduje proměnné časování ventilů, o kterém si třeba rapid může nechat zdát. Je třeba říct, že málokterý dnešní atmosférický motor této kubatury táhne tak odhodlaně z nejnižších otáček. Až se divíme, jak málo musíme podřazovat do kopců. Věc má ale i odvrácenou stranu. Acyklický chod tříválce vyžaduje těžký setrvačník, kvůli němuž při řazení padají otáčky otravně dlouho. To bohužel zejména v hbitém městském provozu znemožňuje snahu držet motor v nejefektivnějším pásmu do 2000 ot./min: časté řazení by v těchto podmínkách nepřijatelně zdržovalo.

Při střední a vyšší zátěži pak kouzlo jízdy za pár kapek benzinu mizí. V rovinaté krajině se spotřeba při courání po okresní silnici skutečně blíží čtyřem litrům, v kopcovité už roste k pěti. Při 110 km/h na dálnici ukazuje počítač 6,2 a při 130 km/h 7,4 l/100 km.

Z nedávných testů se nabízí krátké srovnání se čtyřválcovým a podčtvercovým Suzuki Swift: při nižších rychlostech vychází spotřeba nastejno, na dálnici už note citelně připlácí za vysoké otáčky, konkrétně 3800 ot./min.

Všechny motory jsou skloněné vzad, což zkrátilo přední převis.

Autor: David Rajdl

JÍZDA

Kolébavý neklid

Tlumení nerovností je na patnáctipalcových pneumatikách příjemně měkké, note našlapuje atleticky zlehka a kola neuskakují ani na hrbolech v zatáčce. Méně harmonicky však působí pohyby karoserie. Auto se i na relativně hladké silnici stále mírně vlní a pohopsává, což posádka při delší cestě cítí na únavě krční páteře. Skutečné dovednosti vozu v zatáčkách musíme chvíli zkoušet, nakonec ale odhalíme, že za vláčným převalováním na měkkých pérech se skrývá docela dost přilnavosti. S lehkým motorem vpředu se note nechá přemluvit i k rychlejšímu průjezdu zatáčkami. Tomu pomáhá také mírně přetáčivé naladění, přední kola se drží jako přilepená a ve správný čas jemně zasahuje sériové ESP. Moc kuráže nám nedodává lehké a volně vlající řízení. Chápeme ale, že křehkým ženám jezdícím po městě takové nastavení vyhovuje.

Tuhé tlumiče si s měkkými péry nerozumí, auto se stále chvěje. V oblouku se naklání, díky přetáčivému naladění ale zatáčí ochotně. Standardní ESP zasahuje plynule.

Autor: David Rajdl

ZÁVĚR

Až na velké výjimky platí, že kdo chce být všestranný, nemůže dělat všechno úplně dokonale. Hlavní kompromis Nissanu Note nám však připadá zbytečný. Právě v nižší karoserii s dlouhým rozvorem by bylo namístě nabídnout posuvná zadní sedadla bez příplatku. Pevně ukotvená lavice testovaného kusu nechává málo místa zavazadlům, zatímco prostor na nohy vzadu je téměř nevyužitelný. Provozní vlastnosti představují vyvážený mix, v němž nic nezklame a nic nepřekvapí. Velkou roli pro budoucí úspěch bude nejspíš hrát design a tuto šanci Nissan využil velmi dobře.

Další podrobné informace najdete v SM č. 47.

Řazení chodí hladce a přesně. Nové převodovky sdílené s Renaultem a Dacií jsou v tomto ohledu přesvědčivé.

Autor: David Rajdl