Duster vs. Mokka vs. SX4 vs.Yeti: Když už auto jednou je...

Myšlenka spojit dovolenkový objem kufru s velitelským výhledem kolem vozu a schopností projet lesní cestu láká stále více zákazníků. Kromě velkých a ještě větších SUV se tak v posledním roce objevují crossovery neméně rozličných velikostí včetně miniatur typu Renaultu Captur. Současně sledujeme trend opouštění nejdrsnějších terénních schopností ve prospěch nižší stavby, lepší aerodynamiky a jízdních vlastností na zpevněných silnicích.

Jízda mezi pařezy a průzkum opuštěných kamenolomů je ostatně odjakživa výsadou profesionálního terénního nářadí, a tak je spíš namístě otázka, jaké výhody vlastně přináší stavba zvýšená jen o trochu.

Dnes to prozkoumáme na partičce SUV a crossoverů s délkou kolem 4,3 metru. V této třídě je poslední dobou živo, v letošní sezoně obzvlášť. Matadoři jako Škoda Yeti a Dacia Duster prošli modernizací, která jim má vdechnout čerstvé síly proti novějším konkurentům: rok starému Opelu Mokka a podzimní novince Suzuki SX4 S-Cross.

CENA A VÝBAVA

Půlmilionová záležitost

SUV a crosovery na pomezí malých aut a nižší střední třídy se předbíhají v nejnižší základní ceně, jakmile ale trváte na dieselu a pohonu všech kol, je třeba sáhnout minimálně pro půl milionu.

Až na jednu výjimku, a tou je testovaná Dacia Duster, která nemá s cenou 394 900 Kč konkurenci. Výbava není nijak zázračná a například námi vyžadovaný dvouose stavitelný volant nenabízí dacia vůbec, pro koho je ale cenovka prioritou, nenajde zkrátka nižší nabídku. Záruku čekejte tříletou. Druhým nejdostupnějším SUV v požadované konfiguraci je Škoda Yeti, a to proto, že diesel 2.0 TDI ve verzi 81 kW seženete i v základní výbavě Active za 469 900 Kč. Aby yeti splnil naše požadavky, je potřeba připočíst paket Plus za 10 000 Kč, který přidá rádio, dálkový centrál a palubní počítač. To vše lze pouze v silničním provedení, outdoor s terénně laděnými nárazníky už startuje na verzi Ambition za 544 900 Kč. V obou případech je výbava dostatečná, ale nikoli závratná. Seznam příplatků je dlouhý a bohužel docela drahý, garance pouze dvouletá.

Opel Mokka obsadil třetí stupínek cenového srovnání, odstup od dusteru už je ale značný – v naftě a s pohonem všech kol 528 900 Kč. Výbava je proti dacii bohatší, má možnost moderních příplatků, nejvýhodněji je pořídíte v nejrůznějších sadách. Opel se blýskl se zárukou, nabízí totiž šestiletou.

Cenový souboj uzavírá Suzuki SX4 S-Cross. Že vám to nesedí? Že bývala první generace SX4 (stále se prodává) jednou z nejlevnějších čtyřkolek? Máte pravdu. Novinka totiž doplácí na aktuální skladbu ceníku, kdy se diesel s pohonem 4x4 pořídíte výhradně v nejvyšší výbavě. Ta je opravdu štědrá, a pokud bychom porovnávali top verze, vyšlo by suzuki rázem nesmírně výhodně – v základu xenony, bezklíčkový přístup, parkovací čidla… Nedokáže ale nabídnout chudší a levnější provedení, naše porovnání tedy završuje nejvyšší sumou. Známku jsme zlepšovali za standardní pětiletou záruku a opravdu bohatou výbavu.

DOJEM

Budiž výška

První, co na vybrané sestavě zaujme, jsou rozdíly ve výšce. Hranici 170 cm totiž atakují nejstarší výtečníci – yeti s dusterem. Opel s hodnotou 166 cm míří trochu níž, ale nejnovější parťák jako by všem chtěl říct, že mají nos nahoru: SX4 S-Cross měří necelých 158 cm.

Emocionální působivost zevnějšku ale nezáleží jen na výšce. Dacia nezapře své účelové poslání. Je to poctivé auto na poctivou práci, což dává najevo vším od hrubě tesaných tvarů s vystouplými blatníky po bytelné střešní lišty. Působí upřímně, ve městě ale moc parády neudělá. Na rozdíl od škodovky. Je stejně pracovitá, zpevněné cesty k životu také nutně nepotřebuje. Svéráznost proporcí a avantgardně hranaté linie jí ale dodávají promyšlenější kukuč. Yeti je lesní inženýr, před budovou univerzity vypadá právě tak přirozeně jako uprostřed paseky. S-Cross prozradí městskou rodinku na výletě.

Výrazově uhlazené suzuki můžete klidně zaparkovat u vyhlášené kavárny, decentně zvednutý postoj připomíná spíš tenisky s vysokou podrážkou než kanady. Na druhou stranu mu však chybí jasná a jednotící myšlenka, některé motivy vypadají jako převzaté odjinud a při pohledu zezadu si S-Cross snadno s něčím spletete. To rozhodně nehrozí u zavalitého Opelu Mokka, jehož svalnatá ramena v jakékoli městské scénérii budí respekt. Mohutné proporce se však designérům nedaří ničím výrazným oživit a jednolitá plocha vysokých boků působí vojensky těžkopádně. Hledáte-li však způsob, jak dát ve městě najevo, že máte rádi přírodu, jste u mokky na správné adrese.

V klubu, doma, v kanceláři

Co však opelu chybí zvenčí, to dohání uvnitř. Nevšední barevné kombinace, příjemné materiály i pozornost k detailům jako chromované obruby hlavních přístrojů navozují velmi útulnou, téměř luxusní atmosféru. Návrháři se dokonce rozšoupli s avantgardním pojetím ruční brzdy, nahoře umístěné tlačítko ale moc praktické není. Vzadu je poněkud šero – široké sloupky a nízká boční okna dovnitř nepouštějí moc světla a menším dětem může chybět výhled ven. V závěsu za mokkou jede yeti. Jako obvykle hraje spíš na robustnost masivního nábytku než okázalý luxus. Zatímco do opelu přicházíme jako do klubu, ve škodovce se cítíme jako doma, obklopeni důvěrně známými, i když ne nutně moderními věcmi. Vysoká poloha sedadel a bohaté prosklení dávají kabině světlejší ráz. Strmým a předsunutým čelním sloupkem a dlouhým přesahem střechy nad palubní desku přitom yeti vyvolává pocit bezpečí. Solidní a promyšlené prostředí nabídne rovněž SX4 S-Cross. Až jsme váhali, zda ho při známkování nepostavit na roveň se škodovkou. Tvrdší materiály na palubní desce i výplni dveří by takové srovnání sice nesnesly, jinak je to ale hodně blízko a v duchu předchozího srovnání nám interiér suzuki připomíná perfektně zařízenou kancelář.

Duster, však ho znáte… Tedy, okamžik – facelift některé věci přece jen mění. Tvar středové konzoly je modernější, dokonce se v ní může objevit navigace, ovládání oken se přestěhovalo na dveře. Přesto jde pořád o pracovní nástroj, do jehož kabiny se těžko budete těšit. Funkci plní dobře, ale nic víc.

PROSTOR A POHODLÍ

Rozdíl třídy i kultury

Podobně zachází duster s posádkou. Na krátkých a ne právě robustních sedadlech sedíme poměrně těsně obklopeni z jedné strany výplní dveří, z druhé ramenem souseda. Celková šířka karoserie 1821 mm trochu mate, týká se totiž vytažených blatníků, zatímco kabina je o poznání užší. Jen přiměřený je také prostor nad hlavou, vzhledem k nadstandardní světlosti 210 mm totiž karoserie není nijak vysoká. Překvapí dostatek místa na nohy vzadu, skromný sedák s nízkým opěradlem však na dlouhé cesty nebude to pravé.

Suzuki je ve všem pravým opakem. Velká a pohodlná křesla, poctivá šířka kabiny, místo přesně tam, kde má být. Středová konzola netlačí do kolen, její výrazný sklon pomáhá přehlednosti ovladačů. Optimální rozsah seřízení volantu dává řidiči rychle najít pohodlnou polohu. A i když si spustí sedadlo nejníže, cestující vzadu má kam zasunout nohy. Místa na kolena i nárty najdete dost. Zvláštní pochvalu zaslouží zadní sedák, který je proti dnešním zvyklostem uložený vysoko a podepírá stehna. Vysvětlení je ryze technické: kombinace vlečené nápravy s pohonem všech kol si žádá vyšší umístění zkrutné příčky a s ní i podlahy. Škoda jen, že svažující se střecha aerodynamické karoserie ubírá vzadu místo nad hlavou.

Vzadu dva, nebo tři?

Yeti by měl vzhledem ke svým rozměrům nabídnout ještě lepší prostornost, místy však naráží na konstrukční kompromisy. K rozměrům předních sedadel, šířce v loktech ani místu nad hlavou nemáme připomínky. Velmi vysoko umístěný a skloněný volant ale nutí řidiče sedět zbytečně vpředu s nohama přímo nad pedály. Výhoda dlouhého sedáku je v tu chvíli pryč: pokrčené nohy podepřít nemůže a řidič se zapřený patami o podlahu se rychleji unaví.

Vzadu yeti doplácí na stejné omezení platformy PQ35 jako Golf Plus a Seat Altea: ukotvení sedáků v zúženém místě mezi blatníky. Využitelná šířka je zde daleko menší, než naznačují vnější rozměry. Snaha vmáčknout do tohoto prostoru tři samostatná sedadla se odráží v mimořádně úzkém prostředním místě. Boleslavští ovšem tuto nevýhodu vynahrazují šikovnou možností sedadla jednotlivě posouvat či přeskupit pro větší pohodlí dvou dospělých pasažérů.

Šířkou ovšem nevyniká ani Opel Mokka. A jelikož to plyne přímo z rozměrů karoserie, týká se to i první řady. Sedadla jsou zde výrazně tvarovaná a anatomická, avšak velmi úzká. Stejně tak středový tunel a blízkost ramen cestujících. Vzadu je to lepší. Mokka se zde nesnaží udělat místo pro tři, sedadla jsou široká a dál ode dveří. Také tady určuje tvar podlahy vysoko umístěná zkrutná příčka nápravy, pod niž se musí vejít kardan. Díky tomu je sedák uložený vzorně vysoko jako v suzuki, takže čtyřem dospělým poskytne oporu i na delší cesty. Velkorysá výška střechy pak nechává hodně místa i nad hlavou.

Kufrový čtyřboj

Nejkratší karoserii a zadní převis má yeti, proto právě v něm najdeme nejmenší kufr. Objednáním rezervního kola (2100 Kč) se oficiálních 416 litrů smrskne na slabých 321. Popsaná kouzla se zadními sedadly a možností jejich demontáže ale škodovce dodávají královskou variabilitu, která může skromný základ vyvážit.

Opel Mokka nabízí přiměřenějších, ale stále skromných 356 litrů. Chválíme však, že číslo platí bez ohledu na přítomnost rezervy, za kterou se připlácí jen tisícikoruna. Potěší také rovná podlaha při rozšíření kufru, které pomáhá snadná manipulace se sklopným sedákem.

Duster s předním pohonem uveze 475 litrů nákladu, naše čtyřkolka 408. Náhradní kolo je v ceně. I když ale chceme sklopit do roviny jen část zadního opěradla, sedák musíme demonovat celý, což variabilitu zbytečně snižuje.

 

Rodinnému cestování ve čtyřech nejlépe vyhoví SX4 S-Cross: 430 litrů a rezerva v základu. Opěradlo lze sklápět v poměru 2:1. Rovnou plochu tvoří dvojitá podlaha, která je standardem všech verzí kromě základní Start.

MOTORY A ZPŘEVODOVÁNÍ

Hluční, ale snaživí

Nejmenší a nejslabší motor pohání Dacii Duster. Patnáctistovka dosahuje točivého momentu 240 N.m a ke slušnému zrychlení si pomáhá krátkými převody, které ženou otáčky na dálnici k třítisícové hranici. Lze ovšem čekat, že zrovna na dálnici duster moc času nestráví, v terénu se naopak hodí krátká jednička. Projev motoru je příjemně živý a kultivovaný, i když kabina od jeho zvuku není izolovaná nejlépe. Spotřeba se ve smíšeném provozu pohybuje kolem 7,5 l/ 100 km.

Opel už do astry a zafi ry montuje zcela nové motory, mokka si zatím musí vystačit se sedmnáctistovkou staršího data. Prozrazuje to méně plynulý náběh síly z nízkých otáček a jadrnější zvuk. Hukot motoru zcela nemizí ani při dálničním tempu, kde otáčkoměr ukazuje 2250 ot./min. Převody jsou ale poskládané chytře. První tři stupně jsou krátké pro mrštný pohyb ve městě, spoření přichází až od čtyřky výš. To se podepisuje pod slabší výsledky pružného zrychlení, přestože točivý moment 300 N.m patří k vyšším. Spotřeba se s trochou zdrženlivosti udrží kolem 6,5 litru, což je na 1450 kg těžký vůz s pohonem 4x4 a součinitelem odporu vzduchu Cx = 0,37 slušný výsledek.

Velký objem nevítězí

Škodovka už do základní verze (kromě modelu GreenLine) nasazuje velkorysý dvoulitrový objem, ovšem seškrcený na 81 kW a 280 N.m. Je cítit, že agregát by jel, ale velký bratr ho nepustí ani do plné síly, ani do snazšího vytáčení. Dynamická jízda si žádá častější výlety k hodnotě 3000 ot./min, kdy už je v kabině více slyšet. Na dálnici ale ručička klesne k obligátním 2200 ot./ min a hluk utichne. Zklamáním je však spotřeba. Na dálnici kvůli aerodynamice hranaté karoserie s vysoce vyříznutými blatníky (Cx stejných 0,37) stoupá přes osm litrů, ani v ostatním provozu neklesá pod sedm.

Suzuki vedle toho působí jako z jiného světa. Šestnáctistovka původem od Fiatu běží lehce, snadno se vytáčí a vydává jen kovové klapání. Převody jsou delší už od prvního stupně, šestka točí na dálnici 2200 ot./min a pružný motor má v těchto otáčkách na každou situaci rychlou odpověď. Přesvědčivá je také spotřeba, dosahující mimo dálnici 5,5 l a při rychlé jízdě jen lehce přesáhne šestilitrovou hranici.

JÍZDA

Stvořeno pro silnici

Nikoho nepřekvapí, že duster jezdí tak, jak vypadá. Rozhodně tedy ne špatně, spíš trochu hrubozrnně. Hrboly pohlcuje s klidnou poddajností, karoserie se však stále neklidně pohupuje a poskakuje v rytmu všeho, co jí přijde do cesty. Dacii to však nelze zazlívat. Vzhledem k požadavku na světlou výšku a cenovou dostupnost jde o přiznaný a dobře fungující kompromis. Je však třeba počítat s méně jistými reakcemi nezatížené zádě na nerovnostech v zatáčce, výraznými náklony, nejistotou při vyššcích rychlostech a přenosem hluku od kol. Snad by se však dalo něco udělat s polohou a tvarem volantu. Nepřirozený úchop řidiči moc nepomáhá.

Tento jediný bod sdílí s dusterem také yeti. Přestože zde sloupek řízení disponuje svislým seřízením, je volant stále vysoko. Zatáčkovité tratě tak v zájmu snazšího řízení prosedíme se skrčenýma nohama co nejvíc vpředu, na dálnici ulevíme nohám a volant držíme ve spodní části. Jízdně je yeti v naší skupině nejobratnější: má skvěle naladěný, byť dosti tuhý podvozek, chirurgicky přesné řízení i pevnou karoserii. Čtyřprvková náprava drží zadní kola také při ostrých manévrech přilepená k vozovce a řidič se cítí velice jistě. Na 17palcových kolech však jízda není zcela komfortní, což vynikne hlavně v nižších rychlostech.

Tvrdý a měkký

Opel Mokka bohužel nepovolí, ani když za to bereme ostřeji. Tlumiče neudrží karoserii v klidu a její vysoká stavba reaguje stálými parazitními kmity. Na nerovnostech naopak hmota kol tlumiče přetlačí a do kabiny pronikají rázy, nerovnosti v zatáčce nutí záď odskakovat. Možná je to zbytečná škoda – diesel se čtyřkolkou totiž nedostanete na menších než osmnáctipalcových kolech. Ze svezení s levnějšími, skromněji obutými variantami si pamatujeme o poznání klidnější atmosféru. Řízení je komfortně lehké, mírně rozevlátá geometrie však v zatáčkách nedává řidiči moc jistoty.

Ani v SX4 S-Cross není řízení bez chybičky, má poněkud lehký střed. Jakmile se však kola dostanou do rejdu, volant ožije a nízká lehká karoserie poslouchá s bezprostředností, o níž si tu všichni ostatní mohou nechat zdát. Jako by litinového dieselu před nápravou nebylo, suzuki stříhá zatáčky jedna radost a řidiči dopřává jistotu. Pérování je přitom komfortně poddajné. Nemusí totiž držet na uzdě tolik železa ani reakčních sil a všechny síly může soustředit na klidnou a hladkou jízdu.

ZÁVĚR

Dacia Duster je chytře postavené auto, které otevřeně přiznává, že za levno nemůžeme mít všechno. Cenovou dostupností a schopností pohybu v terénu si příznivce najde, v logice srovnávacího testu jí ale kompromisy v dílenském zpracování a komfortu vynesly nejméně bodů. Také Opel Mokka má čím zaujmout. Očekávanou všestrannost však nenaplňuje úplně bez chyb, vysoká stavba navíc překvapivě nenachází odezvu v terénních dovednostech. Škoda Yeti jde za filozofií práce všeho druhu důkladně, ovšem za cenu vyšší hmotnosti, horší aerodynamiky i spotřeby, což ji také ve finále stálo pár bodů, které rozhodly. Suzuki SX4 S-Cross splňuje myšlenku „od každého něco“ nejlépe. Přidává totiž dovětek „všeho s mírou“, což vede k nejvyrovnanějšímu charakteru a prvnímu místu.

Další podrobnosti najdete v SM č. 4/2014. Objednávat ho můžete přímo z těchto stránek.