Hyundai i10 vs. Škoda Citigo: Miniatury
Fotogalerie
35 fotografií
Škoda Citigo je společně se svými sourozenci v současnosti nejlepším
miniautem. S novým Hyundaiem i10 se však potkává poprvé.
V poslední době je v nejmenší kategorii živo. Sice hlavně díky novým Kolíňatům, ta se ale s miniledy budou snažit pohnout až v létě. To nová í-desítka je silně aktuální zboží, navíc dost sebevědomé, vždyť ve svém prvním testu z loňského čísla 49 se uvedla víc než dobře!
DOJEM
I pro chlapy
Hlavně citigo bychom mohli snadno zkritizovat za enormně usedlý a nenápadný design. Testovaný stříbrný kousek vypadá natolik nezáživně, že bychom nejradši šroubovákem vytvořili nějakou tu zkrášlující linku sami. Hyundai je efektnější, plechy zprohýbal přesně podle svých trendů. Udělal to však citlivě a velmi vkusně. Nová í-desítka nezapadne, a přitom nepůsobí tak okatě zženštile jako druhá generace Kolíňáků. Autíčka od Kolína… Je nám jasné, že vozítka této kategorie budou kupovat hlavně ženy. Design tedy musí být hravý a roztomilý jako dvouměsíční štěně, kulaťoučkým světlometům neřekne nadšená zákaznice jinak než očička. Ťuťu ňuňu autíčko si samozřejmě může polepit, nejlépe jarními motivy. Krásňoučké. Jenže co když se pak za volant bude muset posadit chlap?
To v i10 a hlavně ultranekonfliktním citigo se i mužský sveze bez toho, aniž by se cítil trapně. Vzhled obou testovaných miniaut není naštěstí tak genderově vyhraněný jako u kolínských konkurentů, na hyundai se škodovkou bychom zdrobněliny nepoužívali. Jsou to auta. Jenom o něco menší.
V interiéru pokračuje rozdílný styl načatý designem karoserií – mladoboleslavský reprezentant je mimořádně sterilní, zatímco í-desítce se uvnitř daří vyvolat příjemnou atmosféru. A nejen díky atraktivnější přístrojovce nebo živějším barvám. Citigo kromě šedi a šedi totiž sem tam ukáže i nějaký ten nechráněný plech, což bychom tedy úplně vidět nemuseli.
To je vůbec zvláštní věc. Jak se dočtete dál, koncernové mini hlavně v jízdních disciplínách vyvolává vyloženě dospělý a velmi hodnotný dojem. Několika detaily však své nadtřídní vyznění silně nabourává. Plechy jsme už zmínili. Ale co třeba ještě takové elektrické ovládání spolujezdcova okna tlačítkem výhradně na jeho dveřích? Zadní boční okna se potom pro jistotu pouze vyklápějí… Hyundai? Čtyři elektrická okna kompletně ovládaná od řidiče, přičemž levé přední sjíždí na jediné zmáčknutí.
CENA A VÝBAVA
Stále není mini
Už v prvním testu í-desítky jsme se ptali, jestli si náhodou hyundai nespletl segment. Základní cenovka 229 990 za litrový tříválec nám totiž přišla značně nadsazená. Uplynuly tři měsíce a i10 zůstává na svém. Tedy mimo rozpočtová měřítka minikategorie. Nepotěší ani v podstatě nulová možnost příplatků u základní verze Classic. Chcete klimatizaci? Pak musíte povýšit na specifi kaci Family. On to ale není vůbec špatný nápad, proti Classicu přidáte přijatelných deset tisíc a kromě klimatizace dostanete třeba ještě rádio. Taková í-desítka už pak ale stojí 239 990 Kč… Citigo je z daleko levnějšího kraje (viz tabulka), navíc i cenově nejdostupnější výbava Active umožňuje klimatizační příplatek. Určitě se hodí také paket Active Plus, který za necelých 6000 Kč slučuje elektrické ovládání předních
PROSTOR A POHODLÍ
Vejdeme se!
Ještě jednou si dovolíme připomenout nedávno představená kolínská trojčata. Pamatujete si na fotografi i chudáka redaktora vtlačeného na zadní sedačku Peugeotu 108? Úplně ten samý, 180 cm vysoký figurant se ve škodovce i hyundaii za sebe posadil pohodlně. V rámci áčkové kategorie bychom řekli skoro až velmi pohodlně.
V i10 nám před koleny zbylo pět centimetrů, v citigo čtyři. Nad hlavou jsme měli v obou případech dostatečná tři čísla… Jak jsme už napsali, v podstatě velmi pohodlné zadní posezení! Lepší známku za prostor si citigo vysloužilo díky opravdu silně nadprůměrné šířce. Rozdíl je až deklasující. Zatímco v citigo si připadáte jako v malém autě (tedy o třídu větším), í-desítka zůstává věrná minikategorii.
Kam složit hlavu?
Mimo zavedené minizvyklosti se však Hyundai i10 posouvá kvalitou předních sedaček. Ty jsme vyzdvihovali už v prvním testu. A teď ve srovnávacím jenom potvrzujeme! Dostatečně dlouhý sedák, rozhodně vyhoví i rozměry opěradla, chválíme též solidní boční vedení.
Ani v citigo se nesedí špatně, k jistému kompromisu však škodovka přece jenom přistoupila. Integrované opěrky hlavy sice padnou naprosté většině postav, ty polohovatelné v i10 jsou ale komfortnější a v případě nehody také bezpečnější – tedy pokud si je správně nastavíte. Oddělené opěrky dovolily rovněž širší opěradlo v jeho horní části, které lépe podpírá ramena. V citigo holt čím blíž opěrce, tím užší.
Vyrovnaně?
Z pohledu tvrdých dat, tedy ofi ciálních údajů výrobců, je kufrový souboj vlastně vyrovnaný. Přesto si lepší známku odnesl Hyundai i10 se základem 252 litrů. Rozdíl jediného litru za tím nehledejme, z našeho pohledu jde spíš o statistickou odchylku než pro výsledek relevantní hodnotu. Určující byla jiná čísla, námi naměřená.
Zjistili jsme tak, že í-desítka nabídne daleko rozměrnější vstup do zavazadlového prostoru a také nižší nakládací hranu – 78 cm škodovky je už v podstatě vzpěračský údaj. Takové omezení samozřejmě není samoúčelné, citigo si díky němu pomohlo k tužší karoserii, jejíž blahodárný vliv na jízdní projev probereme v posledním oddílu.
Znovu hodně překvapilo koncernové šetření. Zatímco hyundai obložil podběhy plastem, citigo vystavuje plechy v celé své kráse. A bezšňůrkové plato, to je nesmysl, za který by měly padat hlavy!
MOTORY A ZPŘEVODOVÁNÍ
Na tři a kultivovaně!
V obou případech jsme měli co do činění s litrovými tříválci, v obou musíme pochválit jejich kultivovaný chod. Hlavně v nižších otáčkách svou tříválcovou konstrukci zdatně zapírají, typické drnčení se výrazněji ozývá zhruba až někde nad čtyřmi tisíci otáček. A o něco důrazněji v citigo, hyundai motor dokázal důsledněji odstínit.
Oběma agregátům je vlastní velmi slušný zátah od nějakých dvou tisíc, tedy jakási obdoba „high torque performance“ charakteristiky. S vyššími rychlostními stupni potence tříválců logicky klesá, cítit je rovněž každé kilo navíc. Pro jízdu ve čtyřech po dálnici testovaná mini samozřejmě nejsou. Samojediného řidiče však zejména v pouličních rychlostech nenapadne dynamiku kritizovat, stále dostatečný zátah poskytne škodovka i hyundai také za městem (viz měření pružnosti na čtvrtý převodový stupeň z 60 na 100 km/h).
Čas se poněkud vleče až při snaze akcelerovat z osmdesátky na sto dvacet se zařazenou pětkou. To už s dětmi stihnete v kostce probrat jejich školní den. Víc do hloubky se můžete pustit v í-desítce, která se k metě 120 km/h prodírá strastiplněji. Citigo je rychlejší i přes delší pětku. On vůbec tříválec MPI reaguje na přidání plynu o něco živěji a bezprostředněji. Litrový motor v hyundaii se nechá víc prosit.
Pod kombinaci
Oficiálním údajem o spotřebě paliva většinou nemá valného smyslu se vůbec zabývat. U tříválce 1.0 MPI bychom však kombinaci 4,7 litru nemuseli pouštět ze zřetele. My jsme se totiž dokázali pohybovat i pod touto hranicí! Samozřejmě ne ve městě ani na dálnici, ale při vyrovnané jízdě za Prahou. Nijak zvlášť jsme se nesnažili, zkrátka jenom jeli plynule v rámci rychlostních limitů a vyloupl se nám průměr 4,2 litru! Za opravdu kombinovaných podmínek, kdy jsme citigo proháněli hlavním městem, pak chvilku po dálnici a nakonec doplnili mimoměstský úsek, jsme oscilovali kolem pěti a půl litru.
S hyundaiem jsme spotřebovali o něco víc, v průměru jsme mu zapsali 6,2 litru. Za příhodnějších podmínek se přibližoval pěti litrům, ekorallye výkonu soupeře však nedosahoval.
JÍZDA
Za mini hranice
V prvním testu í-desítky jsme nebyli úplně spokojeni s tlumením nerovností. Teď ale, vybaveni plechovými koly, jsme na dírách poskakovali o něco kultivovaněji. Rozdíl mezi hyundaiem a škodovkou nebyl vlastně tak výrazný, jak jsme čekali. Citigo však bylo i přes použití větších, patnáctipalcových liťáků klidnější. Škodovka vůbec působila bytelněji, stabilněji… Holt velmi tuhá karoserie!
Při vyhýbacím manévru se však potenciál podvozku ani nestačil projevit. Citigo mělo kuželky teprve na dohled a stabilizace už jančila. Nemůže být řeč ani o náznaku smyku. Přišlo nám, že ESP zasahuje pro jistotu vždy, když zatočíte trochu rychleji volantem. Limity nejmenší škodovky jsou bezesporu úplně někde jinde, stabilizace k nim však nedá ani přičichnout. Hrozící nebezpečí předjímá také hyundai, ten je ale přece jenom benevolentnější. Řidiče naštve spíš řízení, jehož posilovač při svižnějších změnách směru přestává zvládat svůj úkol a citelně tuhne. Na citigo je spolehnutí vždy, posilovač nevynechává, a navíc zvládá i něco jako zpětnou vazbu.
Přesností řazení se už hyundai na škodovku dotáhl, delší dráhy jsou oběma pětistupňovým převodovkám společné. V í-desítce je ale páka vyvýšená na středovém panelu lépe po ruce
ZÁVĚR
Už jednou jsme napsali, že Hyundai i10 je špičkové miniauto. Po konfrontaci se Škodou Citigo to můžeme směle zopakovat! Nejmenší z hyundaiů zabodoval útulným interiérem, příjemným designem karoserie, objemným a dobře přístupným zavazadlovým prostorem, parádními předními sedačkami a také jistým podvozkem.
Na vítězné citigo ztratil horší pružností motoru a vyšší spotřebou. V tomto směru je tříválec MPI těžko k poražení. Zatahuje podobně jako tříválec 1.2 HTP ve fabii a spokojí se s málem. Miniškoda porazila svého rivala také komfortnějším podvozkem a širším interiérem. Jako obvykle však dokázala štvát několika otravnými detaily. Elektrické stahování spolujezdcova okna jen z jeho strany apod. kvality škodováckého mini zbytečně sráží.
