Toyota Aygo: Velké věci v malém světě
Fotogalerie
14 fotografií
Evropa plná autotrpaslíků je snem bruselských ekopopulistů, ale situace na českém trhu jim není nakloněna. Přispěje k expanzi nejmenšího druhu nová Toyota Aygo?
(více v čísle 28/14)Logika velí, že nejmenší auta by měla být nejlevnější a s přibývajícími centimetry se bude úměrně zvyšovat cena. Ale není tomu tak vždy. Zatímco většina zástupců mikrosvěta začíná až nad hranicí 200 000 Kč, pod tímto limitem najdete hned pětici zástupců béčkového segmentu, tedy velikosti fabie.
Minivozy už zkrátka nehrají pouze roli nejmenšího a nejdostupnějšího vozu, ale čím dál častěji zastávají úlohu módního doplňku, za který se připlácí. Není divu, že český student či důchodce sáhne radši po větším kusu auta, byť třeba méně atraktivním, a minisegment u nás nekvete.
Třeba trh čeká jen na pořádný kopanec, jakým by mohla být od pohledu pěkně ostrá Toyota Aygo druhé generace.
DOJEM
Nová doba
Rok 2005 byl pro české motoristy přelomovým. Patriot zvyklý výhradně na produkci z Mladé Boleslavi musel přijmout fakt, že z kolínské továrny TPCA začaly vyjíždět Toyoty Aygo, Peugeoty 107 (nyní 108) a Citroëny C1. Tenkrát nám připadalo aygo ze všech sourozenců nejelegantnější, takové seriózní. Po devíti letech je všechno jinak. Jako by se Země začala točit obráceně a aygo se vrátilo do puberty. Je cokoli, jen ne usedlé, vedle francouzských brášků vypadá jako rebel. Originální design s nepřehlédnutelnou jizvou tvaru X ve tváři rozděluje lidi na dva tábory. Jedněm učaroval, druhé odradil. Kterých bude víc?
Redakční anketa nedopadla pro aygo nejlépe. Většině z nás připadá design překombinovaný, obzvlášť na přídi je výrazných motivů tolik, že oko neví, čeho se dřív chytit. Co na fotkách vypadá jako dokonale promyšlené X, ve skutečnosti z některých úhlů vyznívá jako nepřehledná změť různobarevných plastů, výstupků a prohlubní. Za kuráž jednička, za výsledný dojem průměr, celkově od nás dvojka.
Na tom nic neměníme ani po prohlídce interiéru, který bychom rovněž neoznačili za krásný ani útulný, ale spíš originální. Závěrem poznámka pro konzervativce: jestli vám kontrastní barevné kombinace nic neříkají a v kabině si potrpíte na decentní šeď, není nic jednoduššího než si aygo objednat v jednotném laku bez příkras. Hru barev vám nikdo nenutí, byť na rozsahu individualizačního programu vůz staví.
Topy a flopy
Celkově máme z pobytu v novém aygu výrazně lepší dojem než u odcházející generace. Zda je člověku bližší vzdušná členitost Kolíňátka, nebo masivní kompaktnost koncernů Volkswagen či Hyundai- Kia, to už záleží na prioritách. Jednoznačně ale vyznívá porovnání dílenského zpracování, v němž si právě trojice Škoda Citigo, Seat Mii a Volkswagen Up vede skvěle.
Aygo je plné kontrastů. Už v nejlevnější verzi dostanete drahé projektorové světlomety s diodovou „parkovací“ linkou, k dennímu svícení rozmařile slouží extra LED ve spodní části nárazníku. V obou slunečních clonách se blýskají kosmetická zrcátka a za robustní tlustý volant by se nemusela stydět kdejaká prémiovka – tady Toyota nešetřila. A pak stačí vzít za kliku a bouchnout dveřmi – hodně laciné zvuky, jako když otevíráte olejovky. To ze citigo neznáme. Občas vykukují hlavičky šroubů, v kufru si zmrzačíte prst o úchyt autosedačky Isofix. Podběhy jsou holé a prostor pod kapotou a kobercem kufru lakovaný jen základovou barvou. Jsou to detaily, nad kterými lze mávnout rukou, ale když může být citigo poctivější a zároveň levnější, nelze přimhouřit oko. Nutno ale podotknout, že materiály palubní desky a obložení dveří působí docela sympaticky a nevybočují ze standardu třídy. Opět chválíme mezigenerační posun.
CENA A VÝBAVA
Levný, ale...
Toyota Aygo nám z hlediska skladby ceníku vychází jako nejlepší kompromis mezi kolínskými trojčaty. Umí nabídnout ze všech nejlevnější provedení x za 209 900 Kč, přitom už má třeba centrální zamykání, za které i u dražšího Peugeotu 108 připlácíte. Prostřední verze x-play se jeví jako dobře vybavený ideál, náročnější zájemci sáhnou po výhodných paketech za deset nebo dvacet tisíc a snadno si vůz dovybaví. Nebo zvolí rovnou top model obsahující i shrnovací střechu a polokožené čalounění. Po celou dobu prodeje ayga plánuje Toyota vydávat různé akční edice, aktuálně je to testovaný černý x-clusiv (od 269 900 Kč) nebo oranžový x-cite (od 239 900 Kč). Oba staví na střední výbavě x-play a mají jasně defi nované extra prvky. V globálním měřítku ale ani aygo nepředstavuje cenovou bombu. Od 175 000 Kč do 200 000 Kč totiž máte solidní výběr i ve vyšším segmentu malých vozů (Dacia Sandero, Opel Corsa, Nissan Micra, Suzuki Splash, Hyundai i20…).
PROSTOR
Je ti těsno, chlapče?
Zatímco konkurence se usadila kolem délky 3,6 metru, aygo zůstalo věrné minimalistickým rozměrům a na ulici zabírá jen 3,45 m. Jaké to nese důsledky?
Vpředu se nám líbí. Kabina je přiměřeně široká, subtilní palubní deska nezabírá zbytečně moc prostoru. Sedadla v jednom kuse s hlavovými opěrkami by snesla výraznější boční vedení, ale hlavně že jsou pohodlná. Vzadu nás těší vyšší posaz, tím však končíme. Opěradlo je hodně kolmé, prostor před koleny jsme beze zbytku vyčerpali (výška figuranta 178 cm) a nad hlavou nám zbývají dva centimetry jen díky vyboulené střeše. Tyto pozice ochotně vyklidíme dětem, ale maminkám upevňujícím autosedačky nezávidíme.
Zadní dveře se otevírají v malém úhlu, což jsme ostatně poznali při krkolomném nastupování – buď jsme se ušpinili, nebo bouchli. Když mini, tak mini Mezigeneračně si aygo polepšilo – kufr pojme 168 litrů, tedy o 29 l víc. Díky bohu za to, ale pořád je to zoufale málo i na poměry minitřídy. Vysoký práh a malé využitelné rozměry stále omezují. Krycí plato je nově hadrové, což šetří místo a usnadňuje manipulaci, nic moc si na něj ale neodložíte. Na rezervu zapomeňte.
Prostor pod kobercem by byl, ale Toyota dodává jen lepicí sadu. Kolem ní zbylo pár litrů místa jako bonus.
MOTOR
Už tam budem?
To je ale doba, běží nám hlavou při měření pružného zrychlení. V litrovém tříválci chyba nebude. Jde o toyoťáckého čiperu převzatého z první generace, který dostal patřičnou péči a může se pochlubit třeba vylepšenou aerodynamikou sání, vyšším kompresním poměrem 11,5:1 a menším vnitřním třením.
Za loudání ručičky tachometru mohou dlouhé převody, a to tak, že ani na dvojku se motoru do otáček nechce. Sbohem, sportovci. Vítejte, klidné povahy. Při ležérním courání Prahou si nechal pružný motor na rovinkách líbit i pětku, na dálnici překvapil nízkou hlučností. Lichý počet válců nám na mysl přicházel při zastavení na semaforech prostřednictvím jemného vrnění a v zátahu jadrným rykem, nemůžeme ale říct, že by nás obtěžoval. Jen zní jinak.
Zaslechnout občas můžete i delší řadicí páku, jak se prokusuje kulisou. Kvalita řazení se proti předchůdci zlepšila, pořád však nedosahuje kultury německého koncernu nebo Hyundaie i10.
Zato ve spotřebě jde aygo příkladem. Neměli jsme problém cestovat pod hranicí pěti litrů, o půllitr víc žádal městský provoz. Svižný dálniční let v plném obsazení skončil s průměrem 6,1 l/100 km, za víc už snad aygo ani jet neumí.
JÍZDA
Trpaslík naměkko
Původní aygo nám zůstane spjaté s motokárově mrštným chováním a tvrdým podvozkem. Jestli udělala novinka nějaký zásadní pokrok, pak v celkové kultuře jízdy. Tužší karoserie dovolila změkčit odpružení, což přineslo kýžené výsledky. Aygo umí propružit po vzoru velkých aut a jízda v něm už není nepohodlná ani na záplatami strupaté silnici. Z hlediska jízdy jako by vůbec celé auto dospělo, protože i při dálničních přesunech se za volantem cítíme přirozeně a nemáme pocit, že jsme zbloudili z městské trasy.
Pokud by v nějakém zarytém optimistovi vzbudil tříválec touhu po dynamické jízdě, je třeba mít na paměti ono měkčí naladění. V zatáčkách aygo hluboce zakleká na vnější přední kolo a při rychlé změně směru vás pěkně pohoupá. Dokud si nebudete všímat vypínače stabilizace VSC (standardní výbava), bude vše v pořádku. Zasahuje uvážlivě, v pravý čas a ve správné intenzitě. Řidič ani nepozná, že právě dostal přes prsty. K našim povinnostem ale patří stabilizaci pokusně vypnout. Pak je jízda o poznání větší rodeo. Záď se v závěru vyhýbacího manévru vydává na pochod bokem, což spraví drobná korekce volantem a plynem. Karoserie se při tom kymácí v míře větší než malé, což od volantu působí divoce. Když už jsme u kormidla – točí se s ním lehce, jak se na městské auto sluší a patří.
Přesto v něm zůstala dostatečná dávka citu, abychom celkem s jistotou věděli, o čem si kola s asfaltem právě povídají. A i když v nižších rychlostech působí volant kolem středové polohy hodně uvolněně, kola reagují hbitě na sebemenší pohyb, což někdy nemůžeme říct ani o sportovně založených autech.
ZÁVĚR
Nová Toyota Aygo je vzácným úkazem. Dospěla i zdivočela zároveň. Za volantem zažijete pocity nepříliš vzdálené většímu yarisu, z provedení interiéru a nabízené výbavy není pochyb o příslušnosti k nejmodernější generaci stylových minivozů. Po stránce designu se ale nejmenší toyota odvázala snad až příliš. Kontroverzní vzhled pro ni může být výhodou i diskriminací, hranice je zde podle nás velmi tenká. Úsporný motor představuje jasné plus, ani to ale nevyváží vyšší cenu, v českém prostředí konkurující o třídu větším autům. A to je toyota z Kolíňáků levnější.
