Ford Focus ST 2.0 Ecoboost: Radost až na kost

Když v roce 2012 přijel Focus ST na trh, sebevědomí mu nechybělo. Nebyl nejvýkonnější, nepoužíval hi-tech podvozková řešení jako někteří konkurenti, uvnitř působil trochu lacině, a přesto se nestyděl říct si o horentních 856 000 Kč. Dnes je situace naštěstí jiná.

Loňská modernizace třetí generace focusu napravila řadu přešlapů v interiéru. Exteriér, byť stále kontroverzní, působí učesanějším dojmem. A to hlavní – Focus ST stojí smysluplnějších 698 990 Kč shodně v benzinové i nové naftové variantě. Inovovanou tvář ST známe už skoro rok, jeho kola se ale dotkla českého asfaltu až nyní. Jako první jsme „es-téčko“ prohnali po okreskách a v rámci národní prezentace i na okruhu v Sosnové.

Neměnit, ladit!

Podstata zůstala. ST není ryzí dravec, ale sportovně laděný univerzál. Možná i proto používá konvenční techniku podvozku, což mu bývá některými fanoušky vyčítáno. Zatímco konkurence aplikuje kvůli lepšímu přenosu velké síly na přední kola zavěšení s oddělenou těhlicí a výjimkou není ani mechanický samosvor, focus má vpředu klasické vzpěry McPherson a rozdělování točivého momentu mezi levé a pravé kolo pomáhají brzdy. Jako bonus nabízí řízení s proměnným převodem, abyste nemuseli v pomalých zatáčkách tolik motat rukama. Modernizace přinesla nové přední pružiny, tužší uložení ramen, změněnou charakteristiku tlumení a v neposlední řadě preciznější software elektronických systémů. A jak to celé funguje?

Hlavně ať neprší

Řidiče nadrženého na sportovní jízdu nadchne ST mechanickou náturou: manuální řazení, tradiční páka ruční brzdy (bohužel hůř po ruce) a možnost tlačítkem omezit nebo vypnout stabilizační systém. V době schizofrenních sporťáků, u kterých musíte nejdřív navolit správné nastavení motoru, automatu i podvozku, si takového přístupu ceníme. Focus je, jaký je, a když chcete vyrazit, prostě jen podřadíte a dupnete na plyn.

My jsme tak poprvé učinili v hustém lijáku a připadali si jak za volantem závoďáku. Benzinový dvoulitr dává 184 kW a 360 N.m, což jsou hodnoty konkurencí sice překonané, přesto mají přední kola na vodě spoustu práce přenést tu lavinu síly na vozovku. Ford hrabe ještě na čtyřku. Je potřeba přemýšlet, jet čistě, a ne jen držet „plnej“.

Přestože speciální konstrukce řízení dělá vše pro omezení přenosu nežádoucích sil, když na to šlápnete, tahají kola beztak za volant i na suchu. Zatímco příznivci rychlé sterilní jízdy to vidí jako minus, labužník, co se s autem rád trochu pere, si přijde na své. Po dlouhé době jsme měli pocit, že opravdu řídíme, a ne se jen vezeme. A rychlost? Na okreskách jsme nepotřebovali víc.

Dobrá práce

Každému chutná jiná svíčková a ne všem se líbí stejné holky. Proto i pohled na Focus ST se dost různí i v rámci naší redakce. Zatímco kolegovi připadá podvozek na příplatkových devatenáctipalcových slupkách pro každodenní používání už příliš tvrdý, já bych s ním do práce klidně dojížděl. Focus je tvrdý, to nepopírám. A když v zatáčce potká velkou díru, bouchne. Ve většině jízdních situací ale odvádějí tlumiče skvělou práci a třeba zpomalovací prahy filtrují s noblesou, jakou mu mohou závidět i leckteré rádoby luxusní vozy. Na rozbité silnici poskakuje tuhý focus jako celek, ale od podvozku slyšíme jen tlumená žuchnutí.

Nadšení přichází v serpentinách s kvalitním povr

chem, kde se nechá ST ždímat neskutečným způsobem. Díky naprostému souznění s technikou řidič cítí každý pohyb auta, vzájemná důvěra se s každým kilometrem prohlubuje a adekvátně tomu roste požitek z jízdy. O něm je ST asi nejvíc. Je zábavné, vtáhne vás do děje a nespokojí se s tím, že by bylo jen rychlé a nic víc. Přitom je potřeba mít na paměti, že jde pořád jen o auto na běžné používání a mezistupeň k chystanému masakrálnímu Focusu RS.

„Es-téčko“ je komplexní auto, které stojí za to vyzkoušet a udělat si vlastní názor. Golf GTI je pohodlnější, Astra OPC výkonnější a Mégane RS je větší závoďák, Focus ST se nám ale zavrtal pod kůži emocemi, které z něj prýští.