Ford S-Max 2.0 TDCi PowerShift: Pasivní sportovec
První Ford S-Max byl na MPV docela dravec. Ten nový se umírnil, pořád je ale svižnější,
méně autobusovou formou Galaxy
Už devět let v rodině Fordu spokojeně žijí bok po boku dvě podobná MPV – praktické hranatější Galaxy a designově odlehčený S-Max. V nejnovější generaci se tvář obou sjednotila unifi kovanou fordovskou přídí, takže S-Max působí méně sportovním a o to serióznějším dojmem.
Střecha novinky ladně klesá už od půlky auta, zadní okno i svítilny jsou užší a dávají vyniknout svalnatým bokům.
Z podstaty věci je zřejmé, že hlavním argumentem pro koupi S-Maxu byl, je a bude šmrncovnější vzhled za cenu skromnějšího prostoru.
5 + 2 ≠ 7
Standardně uveze S-Max pět cestujících, za dvojici výklopných sedadel zapuštěných do dna zavazadlového prostoru se připlácí 24 500 Kč. Pokud si je objednáte v rámci paketu za 34 000 Kč, budete je moci skládat elektricky a jako bonus dostanete stolečky, sluneční clony, zásuvku na 220V a další praktické drobnosti. Ostatně většinu ceníku rodinného fordu zabírají nejrůznější tematické zvýhodněné balíčky, takže nemá moc smysl zabývat se jednotlivými příplatky zvlášť.
Testovaný vůz byl pro přepravu sedmera lidí připraven, a protože máme brášku Galaxy v živé paměti, okamžitě vnímáme prostorový deficit v oblasti hlavy a skrčenější pozici. Pro dospělého jde o nouzové řešení, děti jsou ale naprosto v pohodě. Spíš než auto pro 7 bychom S-Max označili jako 5 + 2.
Neznáme se?
Přední část interiéru se s galaxy shoduje 1:1. Panuje zde příjemná vzdušnost, tvarová jednoduchost a rozpačité pocity z některých plastů. Díky redukci tlačítek se vše snadno ovládá, tedy až na palubní počítač, jehož komplikovanější struktura vyžaduje cvik. Třeba abyste v něm nečekaně našli nastavování tuhosti nově nabízených adaptivních tlumičů. Těm by ve většině situací ani moc nevadila příplatková osmnáctipalcová kola (standardně 17‘‘), i s nimi se umí S-Max noblesně pohupovat. Jen kdyby neměl český cestář unikátní dar vyrábět nerovnosti, co natřásají snad i létající koberce. Při přejezdu takových jsme i v komfortním režimu vnímaly tupé rány, celkově jde ale o dostavník nadmíru pohodlný.
Pro každého něco
Dvoulitrový diesel nabízí čtyři výkonové verze: 88 kW je u takového obra spíš do počtu, 110 kW považujeme za minimum. Bi-Turbo se 154 kW a cenou přes milion nechme megalomanům a pojďme se podívat na testovanou variantu 132 kW, která nám připadá nejzajímavější. Existuje rovnou ve vyšší výbavě Titanium, s manuálem, hladkým dvouspojkovým automatem a poprvé také s pohonem 4x4. Tady, mezi 800 000 a 900 000 Kč, se podle nás bude rozhodovat řada zákazníků. Naše předokolka s automatem leží přesně uprostřed. Líbilo se nám, jak svižně a nenuceně motor s autem cvičí, mimořádně tiše a ladně lze uhánět klidně stošedesátkou. Jakmile ale přibrzdíte a musíte znovu nabrat dálniční tempo, není dynamika už tak přesvědčivá jako do stovky. Spotřebu se nám dařilo držet mezi 7,5 a 8,0 litru, stylem „musím dohnat, co jsem zaspal“ jsme se dostali na 9,5. To nám připadá fér.