Kia Rio 1.0 T-GDI Exclusive: Šestky jsou vrženy
Fotogalerie
13 fotografií
Motor dlouhodobě testované Kie Rio nás těší dravým tahem. Kulturou chodu patří spíš k průměru. Stejně jako spotřebou, která stále citelně přesahuje šest litrů.
(více v čísle 6/18)Jako členka kolektivu si Kia Rio získala respekt i řadu přátel. Nejenže příkaz „jeď tam riem“ nezní nikomu nepříjemně, naopak – akurátním prostorem, výborným výhledem, pohodlnými sedadly, snadným ovládáním i jakousi dobráckou oddaností každého okouzlila. K jistotám za volantem patří také suverénní výkon tříválcového turbomotoru, který bez nesnází drží krok se superby i mercedesy v levém pruhu dálnice.
Právě motoru T-GDI věnujeme tento díl dlouhodobého testu. Po 28 800 najetých kilometrech máme rozhodně o čem vyprávět.
Rychlonožka v akci
Předsudky k tříválcům jsme odložili už v roce 2015, kdy u nás celoročně sloužil Ford Focus 1.0 Ecoboost. Spojení mohutného, jakoby bezpracného tahu přeplňování s tichým, mechanicky klapavým chodem a absencí melodického hukotu na dálnici jsme si rychle oblíbili. A po kultivovaném, ale váhavě zabírajícím čtyřválci 1.2 TCe v Renaultu Mégane si znovu libujeme, že rio spojuje správný zvuk s dostatečnou silou.
Maximální dynamika je rozhodně nejsilnější stránkou motoru. Svědčí o ní například vyrovnaný klid, se kterým kolega Petr Slováček vyráží v riu na reportáže přes půl republiky. Nikdy se neptá, jestli by třeba na Moravu nemohl dostat něco svižnějšího. Naopak si pochvaluje, že se s riem předjíždí o tolik snáz než s točivou atmosférickou Mazdou 6. Za nás techniky se tříválci nejhlouběji poklonil věčný šťoural Jirka Baborský. Cestou z Berlína mu prý přišlo, že kolem tachometrových 210 km/h začínal vlát zadek a rio na zimních gumách ztrácelo stabilitu. Uznejte sami, že s felicií nebo Fordem Fusion by se do takových potíží dostával jen těžko. Vezmeme-li v úvahu konstrukční maximálku 190 km/h, ani nás nervozita podvozku nepřekvapuje. Na malé auto jsou to famózní výsledky.
Delší rozběh nutný
V některých dalších ohledech by ovšem rio mohlo trochu přidat. Zaprvé jde o zátah z nejnižších otáček pod 2000/min-1, který působí méně přesvědčivě než u zmiňovaného fordu. Možná ve snaze zkrotit nekontrolovatelně živelný nával newtonmetrů (a ochránit před ním převodovku) naladili technici Kie motor lineárněji. Výsledkem je snazší ovládání, tříválec nepropadá cholerickým výpadům a jeho reakce se snadno odhadují.
Na druhou stranu rio nevystřelí od semaforu tak pohotově, jak by slovo turbo mohlo naznačovat. Síla přichází s otáčkami, vlastně připomíná atmosférickou osmnáctistovku. Opravdu rychle si připadáme až kolem tří tisíc otáček. V zájmu dynamiky je tedy třeba častěji podřazovat a další gradace výkonu k tomu jen vybízí. Nižší otáčky dobře poslouží při plynulém stylu jízdy, ale kvůli němu si málokdo připlatí pětačtyřicet tisíc za turbo.
Kávový mlýnek
Druhou dynamickou mouchou je opožděná reakce na plyn. Rio nemá vodní mezichladič stlačeného vzduchu hned u motoru, vzduch obíhá hadicemi k radiátoru v přídi, což jeho cestu do válců zdržuje. Výsledný výkon se hůř odhaduje a trvá jistou dobu, než si řidič motor ochočí, aby nepřidával zbytečně moc plynu.
V porovnání s některými konkurenčními tříválci není kia ani obzvlášť tichá. Šrotování kávového mlýnku do kabiny proniká trochu víc, než bychom považovali za ideál. Jeho drnčení tvoří nepřetržitou kulisu jízdy a zejména v nízkých otáčkách kolem 1500 min-1 nepříjemně vibruje. Což je s plynulým nástupem točivého momentu další důvod, proč nejnižší pásmo příliš nevyužíváme a raději držíme motor nad 2000 min-1.
Slušná, ale ne zázračná
Zcela spokojeni nejsme ani se spotřebou, která se ustálila na hodnotě 6,5 l/100 km. Skvělé dynamice auta snad odpovídá, slibům downsizingu však ne. Zejména kuriózní je zjištění, že i v tak malém a lehkém autě stačí zvolit úspornější styl a spotřeba klesne o celý litr. Ostatně udávaná hodnota 4,7 l v cyklu NEDC to ukazuje nejlépe – celý motor je spočítaný tak, aby dosáhl maximální efektivity při šourání krokem. Už tempo dnešního života ho vyvede z rovnováhy a další nepříznivé okolnosti jen přitěžují. Například když posádka kvůli vibracím a souvislejšímu tahu agregát vytáčí nad optimální rozpětí otáček. Nebo když přidává zbytečně moc plynu, jelikož tah se dostavuje se zpožděním a správná poloha pedálu se těžko odhaduje.
Rychlonožkův tip
Navzdory popsaným nevýhodám však motor považujeme za velmi zdařilý, protože svou hlavní úlohu plní skvěle: z místa na místo nás dostane snadno a rychle, s minimálními nároky na obsluhu a přijatelnou spotřebou. Rio stále nabízí podstatně levnější atmosférické čtyřválce, které možná typickému uživateli malého auta vyhoví lépe. Přesto nás těší vidět, že kdo jezdí hodně a často pospíchá, nemusí kvůli silnějšímu motoru volit větší model. Rio T-GDI je zajímavá a po všech stránkách vyrovnaná kombinace.
