Rallye se Škodou 1000 MB: Embéčko, na start!
Fotogalerie
14 fotografií
Je vůbec možné, aby naprostí amatéři v historických rallye dojeli 32. z 53 posádek? Jak to vypadá, když se štěstí unaví, ukazuje naše zkušenost na Odtimer Bohemia Rally 2013.
(více v čísle 23/13)Máme zastavovat? ptáme se rozhodčího sedícího záhadně uprostřed lesa na židličce. „Jeďte dál!“ volá. Zakrátko je zase na tachometru dobrých šedesát kilometrů v hodině a míříme k další průjezdní kontrole, za což jsme dostali trestné body – tady je totiž důležitá pravidelnost, ne rychlost. Body se sbírají za minutí průjezdní kontroly či právě rychlejší profrčení měřeným úsekem. „Zpomal, v cíli máme být až za dvacet minut a zbývají nám jen čtyři kilometry,“ chladí proto mé nadšení z fungování někdejšího soutěžního nářadí MB 1000 Rallye spolujezdec Ladislav Čermák.
Kolega z Auto Tipu právě v itineráři louská, kde za chvíli zabočit, zatímco na stopkách počítá, kdy tam máme být. Pochopit pro nováčka historickou rallye, zkrátka není jednoduché. Pro Odtimer Bohemia Rally, která se jela ve dnech 23. až 25. května kolem Mladé Boleslavi, platí princip jízdy pravidelnosti. Stejně jako při dalších podobných soutěžích si před startem určíte svou průměrnou rychlost a tu musíte po celou dobu držet. My jsme měli třicítku, další vozy 35 nebo 40 km/h (víc než 50 km/h mezinárodní veteránská asociace FIVA nepřipouští). „Takže sedmašedesát kilometrů bychom měli ujet za dvě hodiny čtrnáct minut,“ hlásí mi Láďa výpočet.
Itinerář a informaci o délce trati totiž dostal až na startu, tak mu teď šrotují mozkové závity. „Vyznat se v itineráři není takový problém, jak jsem čekal,“ hlásím druhý den Láďovi, když se střídáme za volantem (to neznamená, že jsme dvakrát chybně nezabočili). Od volantu jsem se kolegovi smál, druhý den ale z místa spolujezdce vidím, že navigátor to má mnohem těžší. V našem případě dokonce dvojnásob, protože šestačtyřicetiletá škodověnka si jen přede a od volantu se zvedá nerado.
Cítíte přesně jeho chování, lehkost a bleskurychlou odezvu na plynový pedál. Jakmile se trochu poškádlí, baryton odzadu připomene vzpomínky na mládí vozu. Škoda že si nemůžeme vyzkoušet opravdovou rychlostku třeba na šotolině. „Hlavně opatrně, buďte na auto hodní,“ zní nám v hlavě slova vedoucí restaurátorky škodováckého muzea Evy Ticové, která nám svěřila vůz a dala důvěru. A tak si aspoň vychutnáváme jadrný zvuk při každém rozjezdu. Ty tam už tam už jsou obavy, aby mi motor při startu před diváky na mladoboleslavském náměstí nezhasl. Jen toho místa uvnitř kdyby bylo víc. „Spadla mi propiska,“ snaží se Láďa marně hledat na podlaze v těsných útrobách vozu z šedesátých let. Ani jeden z nás není zrovna střízlík a ve sportovních sedačkách se čtyřbodovými pásy můžeme leda hýbat končetinami a otáčet hlavou.
Ve sportovních kombinézách vypadáme jako dva medvídci. Třetí den už spolupráce dvou dosavadních nováčků a zkušeného historického vozu funguje bez chybičky. Spočítat dojezd do cíle je pro nás rutina, rychlostní kontrolu zvládáme bez zaváhání. Přesto jsme někde chybovali. V odpolední etapě sbíráme 174 trestňáků, v odpolední slušných 53. Nic nám ale už nepomůže, když jsme hned první den za rychlé projetí měřeného úseku dostali 661 bodů. Každá z posádek zvolila vlastní filozofii. Někdo jel rychleji a pak počkal před cílem, aby dorazil přesně na čas s ohledem na zvolený rychlostní průměr. Jiný zase celou dobu dodržoval aspoň přibližnou rychlost. Pikantní je, že stáří ani hodnota vozu v tom nehrály roli.
Zatímco my jsme se poctivě šinuli pomalým tempem, abychom před cílem dlouho nečekali a nepropásli žádnou rychlostní kontrolu, neváhal nás předjet třeba maličký vůz BMW Dixi DA2 z roku 1928 s motorem o objemu 748,5 cm3. Dvaatřicáté místo znamená parádní úspěch dvou dosavadních amatérů na veteránských soutěžích. Ve druhé etapě jsme dokonce dokázali překonat zkušené matadory a skončit na třetím místě!
