Jak se žije řidičce cisterny: Ideální povolání!
Fotogalerie
12 fotografií
Do droboučké slečny Kristýny byste od pohledu nehádali, že řídí dvanáctitunovou cisternu s naftou. Však sama přiznává, že o další cisterňačce v České republice neví.
(více v čísle 7/16)Jezdit s kapalinami je něco úplně jiného než s běžným nákladem. Ale ostatní cisterňáci mě docela berou. To říká sympatická Kristýna Fialová z Litoměřic, když seskakuje z kabiny nákladního manu.
Atraktivní slečně je jen jedenadvacet let, kouzlu horní a dolní řady rychlostních stupňů propadla teprve před půl rokem. Ale jak říká, je to pro ni práce snů. Nedívá se na hodinky a na každou šichtu se těší.
Termín rozhovoru jsme sice ladili několik dnů, ale stejně má na nás jen chvilku. Jezdí totiž skoro denně včetně víkendů. Ihned po skončení schůzky pádí do Ústí nad Labem načerpat naftu do cisterny a dopravit ji k zákazníkovi. To je totiž její profese.
Řízení je jen součástí
Během jediné směny absolvuje Kristýna za volantem po Česku i 400 kilometrů. Pro řidiče dálkové přepravy se to může zdát málo, ale jízda není jedinou její činností. Spoustu času totiž spolyká nakládka a vykládka tekutého zboží.
Kristýna nezaváží benzinky, ale drážní společnosti s lokomotivami na naftu. O nové zkušenosti tak není nouze. „Nemám potíže s couváním. Běžně se musím vejít s cisternou mezi koleje a drážní sloupy, abych mašinu natankovala,“ říká mladá slečna, která prý vždy chtěla jezdit kamionem.
Jakmile splnila předepsaný minimální věk 21 let, absolvovala autoškolu na oprávnění C. „Už odmala jsem se motala kolem aut bráchy, který neustále nějaká opravoval. Taťka mě zase vozil mimo silnici na klíně a nechával točit volantem už někdy od první třídy. Takže bylo jasné, že si hned v osmnácti udělám řidičák na osobák s motorkou a počkám, až mi bude jedenadvacet let, nutných na nákladní auto,“ říká Kristýna – jinak nadšená motorkářka, která brázdí silnice na Hondě Hornet 600.
Mezitím stihla vystudovat střední pedagogickou školu, a jak sama se smíchem říká, třeba se jí to jednou bude hodit ve vlastní autoškole. Nejraději by se ale za pár let viděla za volantem vojenské tatry na zahraniční misi. „Určitě to zkusím. Kdyby měli ještě cisternu, bylo by to nejlepší,“ směje se a hned dodává, že je jí mezi chlapským kolektivem dobře. „Nikdo neřeší, že mám fleky na montérkách a na kolik stupňů se musí prát,“ uvádí.
Někteří muži se sice diví, když ji za volantem vidí, ale zažila jen jedinou negativní reakci s osočením, že se plete mužským do práce. Občas ještě slečna překvapí policisty či celníky při silniční kontrole, nedávají však na sobě nic znát.
Drahá investice
Kristýna si nemůže vynachválit červený MAN TGL 12.180 litoměřické společnosti Certezza, pro kterou jezdí. „Slouží bez jediné chybičky, je to takový můj brouček,“ ukazuje nám interiér kabiny a říká, že se jí s ním jezdí lépe než s osobním autem. Dokonce už má oblíbené trasy – nejraději z Plzně na Cheb.
Kromě ztraceného víčka nádrže zatím nemusela Kristýna řešit jedinou poruchu ani nehodu. Při pohledu na těžká nákladní kola ale přiznává, že by na svém manu nikdy nechtěla sama měnit pneumatiku. V tom případě by se spolehla i na chlapskou výpomoc. Jinak ji dosud nepotřebovala – až na zapadnutí v bahně. „Kamínek po kamínku jsem nosila štěrk pod zadní kola, abych se vyhrabala. To už mi bylo úzko. Ale pořád jsem věřila, že to zvládnu,“ směje se okatá černovláska s tím, že okolo jeli po dvou hodinách hasiči a vyprostili ji.
Může být kamioňákem
Cesta za volant ale nebyla tak snadná, jak Kristýna zprvu uváděla. Nakonec přiznává, že na řidičské oprávnění, psychologické testy a nutné školení ADR pro transport kapalných nákladů padla polovina jejího spoření. Mamince se také zpočátku nelíbilo, že bude po synovi profesionálním řidičem i dcera. Dnes už si zvykla a je na ni pyšná. Stejně jako tatínek.
Tomu, kdo by chtěl jít v Kristýniných stopách, doporučuje kamioňačka našetřit si dopředu aspoň 50 000 Kč. „Nedivím se, že je tak málo profesionálních šoférů. Dřív to měli o hodně snazší, řada z nich si udělala řidičák zadarmo na vojně,“ krčí rameny. Jedním dechem dodává, že své investice ani v nejmenším nelituje. Jen ještě kdyby měla nějakou kamarádku z oboru. Projíždí tedy specializovaná kamioňácká fóra a hledá jinou ženu, která řídí cisternu.
Pokud právě zareagovali na výzvu atraktivní slečny pánové, upozorňuje, že by jí kamioňák za partnera nevadil. Aspoň by se doma měli o čem bavit. I v soukromí se totiž zajímá o nákladní auta a už se těší, až si bude moci udělat oprávnění na návěs.
