Svět Motorů
Vstup pro předplatitele
Zapomněli jste heslo?

Nejčtenější a nejprodávanější
motoristický časopis

HHO aneb vodík v autě: Zázrak, nebo dokonalé placebo?

HHO aneb vodík v autě

Fotogalerie

15 fotografií

Téma vodíkových vyvíječů pokoutně montovaných do aut kolem nás chodí již pár let. Nesmírně populární jsou tato zařízení v sousedním Polsku, ale v poslední době se rychle šíří i mezi českými motoristy.

Princip vodíkového vyvíječe je jednoduchý. Elektrolýzou vody (H2O) vznikne směs plynného vodíku (H2) a kyslíku (O2), jež je následně vpouštěna do sání. Energii dodává alternátor ve vozidle. Pokud se nyní usmíváte, že zas někdo vymyslel perpetuum mobile (vždyť spálením takto vzniklého plynu nemůžete získat víc energie, než spotřeboval alternátor), ještě zadržte. Auto samozřejmě stále jede na své původní palivo a plyn (označovaný jako HHO či též Brownův plyn) zde má sloužit jen coby katalyzátor zlepšující efektivitu spalování nafty či benzinu. Výsledkem má být nižší hluk, vyšší výkon a pokles spotřeby.

Výrobce udával u motoru 2.4 D výkon 57 kW při 3700 ot./min a točivý moment 164 N.m při 1800-2200 otáčkách. I přes najeté kilometry jsme naměřili skoro to samé.
Výrobce udával u motoru 2.4 D výkon 57 kW při 3700 ot./min a točivý moment 164 N.m při 1800-2200 otáčkách. I přes najeté kilometry jsme naměřili skoro to samé.
Autor: Svět motorů

Do zetoru i BMW

Když tři písmena HHO vyťukáte na serveru pro sdílení videí You-tube.com, vyskočí na vás několik stránek krátkých i delších klipů. Na jednom z nich klape mohutný čtyřválec Zetoru 7245 s popisem, jak po instalaci zařízení zvládá orat na vyšší převod než před tím. Na druhém zase krok po kroku sledujete montáž do trochu jiného dieselu: žádný traktor, ale rovnou BMW X5 dostává příměs 

Jak to funguje?

Hlavní součástí zařízení je generátor HHO plynu, v němž probíhá elektrolýza vody. Obvykle má čtyři až šest elektrod, mezi něž se dělí napětí 12 V, které je samo o sobě příliš vysoké. Nádrži, v níž je zásoba vody , říkají obchodníci bubler. Plyn totiž přes ni probublává zpět. K vedení plynu do sání slouží hadička osazená zpětným ventilem. Nejlepší je silikonová, protože se neroztaví při styku s horkými částmi motoru. Vodu je záhodno používat destilovanou, aby se elektrody nezanášely minerály. Taková však má velmi vysoký odpor a elektrolýza by v ní probíhala jen pomalu. Pro snížení se hodí řada látek, nejpoužívanější je asi hydroxid draselný. Použít lze spoustu jiných látek, které neleptají: třeba jedlou sodu či vinný ocet. Při elektrolýze se spotřebovává jen voda, hydroxid zůstává. Problém představují mrazy. Lze přidat alkohol (třeba isopropylalkohol), při jízdě se však vypařuje a při každé odstávce vozidla jej musíte dolít znovu. Nebo vytvořit směs 28 procenty hydroxidu draselného (KOH), která už nezamrzá. Elektrolýza v ní však probíhá až moc snadno a z alternátoru by to bralo 80 A, což leckterý ani nemá. Proto musíte připlatit jeden až dva tisíce za reduktor proudu.

 

HHO do sání. Většina komentářů je polsky – slovanští bratři jsou evidentně vidinou úspor fascinováni víc než Češi.

I u nás funguje již několik (většinou internetových) prodejců vyvíječů HHO plynu a dalších komponent pro zástavbu do vozidla. Navštívili jsme stránky H2shop.cz a dočetli se, že při zapálení směsi bez HHO plynu dochází k zapálení Doplerovým jevem, tedy ve vlnách. Pokud je však zmíněný plyn přidán, vodík se naváže na uhlovodíky paliva a dochází k objemovému zapálení, tedy rychlejšímu a kvalitnímu vyhoření paliva. Přítomný kyslík čistí motor od karbonů a výsledkem je hladší, tišší chod. To citujeme, ač sami víme, že spalování u dieselových motorů probíhá spíš difuzním způsobem (nešíří se z jednoho bodu jako v zážehovém, ale začíná hořet v celém objemu) a že kyslíku je u vznětových motorů bez škrticí klapky k dispozici víc než dost i ze vzduchu – ta trocha ze skromného bublání ve 12V vyvíječi nemůže mít proti tomu zásadnější význam.

Mohlo by to mít logiku

Přesto nám se středoškolskými znalostmi chemie přidávání vodíku do sání jistou logiku dává. Představujeme si, že plynný vodík začne působením kompresního tepla hořet rychleji než kapalná nafta, která se nejdříve musí odpařit. A že tak zkrátí takzvanou tepelnou prodlevu vznícení, tedy čas od počátku vstřiku do počátku spalování. Expanzní tlak tak začne působit dříve a na píst tlačí po větší část jeho pracovního zdvihu. Více energie z paliva se změní na práci a menší díl vylétne výfukem – na podobném principu fungují různé značkové (aditivované) nafty. U nich to nedělá vodík, ale takzvaný 2-etylhexylnitrát (nitráty jsou obvykle výbušné látky). Dále víme, že třeba v rafi neriích se vodík používá k takzvanému hydrokrakování. Tedy že v jeho přítomnosti se dlouhé molekuly hustých těžkých a pro motory nevhodných uhlovodíků mění na kratší, z palivářského pohledu vhodnější. Tak by si dle chemických znalostí redakce Světa motorů i českých kutilů mohl vodík „předpřipravit“ naftu pro lepší spalování a hlavně pomoci shořet i karbonovým úsadám, které zhoršují funkci starších motorů. Potvrzuje nám to Jan Čížek, majitel H2shopu: „Čím těžší palivo, tím větší benefi ty mu HHO technologie přináší. Největší výhody má pro diesely, o něco menší pro benzinové motory a nejmenší pro plynové.“ To mimochodem dokládají na Youtube. com někteří z Poláků, kteří šetří opravdu všemi způsoby. Třeba do svých vyběhaných transporterů a sprinterů místo nafty lijí rostlinné, použité hydraulické či transformátorové oleje. Chemiky prosíme, ať nemlátí vztekle časopisem do stolu nad naší naivitou už nyní, ale laskavě dočtou na konec. Tam si přijdou na své i oni.

Při kontinuálním měření emisí kromě jejich složení sleduje i otáčky motoru a teplotu oleje.
Při kontinuálním měření emisí kromě jejich složení sleduje i otáčky motoru a teplotu oleje.
Autor: Svět motorů
Zkoušelo se to pro kamiony

Že vodík přiváděný do sání může mít nějaký význam, nám potvrzuje i Petr Říha, vedoucí zkušebny Dekra. Vzpomněl si, že před pár lety existovaly snahy o homologaci podobného zařízení pro nákladní automobily, kde to prý opravdu zvyšovalo účinnost. „Zařízení, o jejichž schválení k provozu se uvažovalo, si zásobu plynu vyráběla do tlakového zásobníku, což je drahá a potenciálně nebezpečná věc. A poté jej dávkovala do sání podle zátěže motoru,“ říká Říha a naráží tím na fakt, že v současnosti rychle se šířící systémy jsou podstatně jednodušší. Vyvíjejí stále stejné množství plynu, jehož podíl v sání tak kolísá podle otáček a zátěže. Říhy se samozřejmě ptáme na legálnost provozu auta, pod jehož kapotou bublá elektrolýza. A po nutných frázích typu „montáž neschváleného zařízení není možná“ se dostáváme ke způsobu, kterým s nimi majitelé bez problémů procházejí na STK: Prostě tvrdí, že to nic nedělá, neovlivňuje výkon motoru, emise, elektromagnetické vyzařování ani bezpečnost. Pracovník kontrolní stanice se obvykle vykašle na to, aby vaše tvrzení rozporoval. Kolegové glosující přípravu materiálu trousí vtípky o katastrofě vzducholodi Hindenburg, ale toto riziko můžeme zavrhnout i bez konzultací s odborníky. Pokud se vody na plyn změní jen čtyři deci na 1000 km, je jasné, že jej nikdy nebude tolik, abyste s vozem vylétli do povětří. Navíc u jednoduchých systémů se plyn nikde neskladuje – jak na elektrodách vznikne, probublá přes nádržku a proudí do sání.

Expert při práci: Libor Fleischhans instaluje sondu do výfuku.
Expert při práci: Libor Fleischhans instaluje sondu do výfuku.
Autor: Svět motorů

Na brzdě: vypadá to slibně

Na základě zmíněných předpokladů jsme se rozhodli dát poněkud pofi dérní věci šanci a od nadšence Gustava Havla (viz rozhovor na další straně) si k měření zapůjčili Volkswagen Transporter T4 z roku 1996 v obzvláště charismatickém provedení 2.4 D o výkonu 57 kW. Atmosférický předkomůrkový pětiválec má krásný zvuk a táhne nevýrazně, ale velmi plynule. Spolehlivost tohoto modelu je vyhlášená a majitel si jej nemůže vynachválit – z celkových 240 000 najetých kilometrů sám odkroutil už sto tisíc, posledních deset pak s instalovaným vyvíječem vodíkového plynu. Jako první jedeme na válcovou zkušebnu výkonu pražského servisu Auto Jarov. Pan Krejsa si během chvíle vzpomíná, jak naměřit otáčky u dieselu bez elektroniky – vytahuje indukční kleště, připojuje je na alternátor a za chvíli už „brzda“ může přepočítat poměr mezi otáčkami kol a motoru. Při prvním brzdění máme vodíkový vyvíječ vypnutý, při druhém zapnutý. Rozdíl? Jeden kilowatt a tři newtonmetry. Že to není žádný zázrak? To bychom se hádali. U atmosférického dieselu, do nějž nemáte jak přivést více vzduchu, se každý koník navíc hledá nesmírně obtížně a je pak při jízdě dost cítit. To spíš uznáme argument o nejistotě dynamického měření výkonu, i když u dvou těsně za sebou a za stejných podmínek uskutečněných následujících měření bychom se na základě letitých zkušenosti s jarovskou brzdou vsadili, že tam ten kilowatt navíc prostě je.

Emise: a přišlo zklamání

Povzbuzeni úspěchem (ono to opravdu něco dělá!) míříme za předním českým expertem na měření emisí Liborem Fleischhansem z fi rmy IHR Technika. Ten dělá emisní analýzy i pro mladoboleslavský vývoj a se starým transporterem si určitě poradí. Souká rozložitou dodávku do své laboratoře a připojuje diagnostickou stanici AVL-Ditest. S ní umí měřit nejen škodliviny kontrolované při povinných měřeních emisí (saze, oxid uhelnatý, nespálené uhlovodíky), ale i oxidy dusíku, které se hodnotí jen během homologací. A zde přichází zklamání: zapnutí vyvíječe nemá na složení spalin žádný okamžitý vliv. Fleischhans si však všímá, že zejména nespálené uhlovodíky jsou zde nižší, než u tak koncepčně starých motorů obvykle bývají. O to víc, když už mají něco najeto. Hodnoty nespálených uhlovodíků zůstaly pod hranicí 4 ppm (parts per million – jedna miliontina). Dokázali bychom tak věřit slovům majitele, že se motor po namontování HHO sady ztišil, jelikož se vyčistil. A teď už funguje velice dobře, i když vodík zrovna do sání neproudí. Přímý a okamžitý vliv vodíkového plynu na kvalitu spalování nafty jsme však tímto měřením neprokázali. Nicméně technická praxe se pravidelně řídí Murphyho zákony a každé měření napne všechny své nejistoty a tolerance vždy tak, aby popřelo fyzikální předpoklady a zbortilo i sebedokonalejší teorii. S otázkou, zda nám přesto mezi prsty neproklouzává zázrak, který automobilky do svých vozů nemontují v rámci nějakého globálního antiekologického spiknutí, míříme za Vladimírem Matějovským, předním českým odborníkem na automobilová paliva a maziva. Rozzuření chemici si laskavě znovu sednou, teď přijde něco pro ně.

Jak to funguje
Jak to funguje
Autor: Svět motorů

Teoreticky vzato nefunguje

Jako první nám vyvrací teorii, že vodík začne hořet dřív a urychlí tím vznícení nafty: „Vodík má oktanové číslo 60, čemuž odpovídá cetanové 33, takže určitě nezačne hořet dřív než nafta.“ Pro nechemiky vysvětlíme, že cetanové číslo určuje schopnost paliva vznítit se působením kompresního tepla. Norma pro motorovou naftu požaduje minimálně 51, prémiové nafty mívají až 60 jednotek. „Jediné, co mě napadá a čím mohu částečně potvrdit proklamace prodejců, je fakt, že plamen vodíku se šíří čtyřikrát rychleji než plamen nafty. Proto by skutečně mohl nějakým způsobem zdokonalit prohořívání nafty ve spalovacích prostorech,“ vysvětluje Matějovský. A kolik že toho vodíku do sání proudí? Nevíme, změřené to zatím nemá ani pan Čížek z H2shopu. Tak udáváme jen spotřebu vody ze zkušeností majitele měřeného volkswagenu – 0,4 l/1000 km. „To je strašně málo. Z litru vody vznikne zhruba 110 g vodíku, ve vašem případě je to jen 50 g na 1000 km,“ prozrazuje. A co možnost, že za přítomnosti vodíku díky hydrokrakování shoří karbonové úsady, které u starších motorů mohou třeba narušovat víření (prohoření směsi) v předkomůrkách či zalepovat pístní kroužky a tím zhoršovat kompresi? „Je hezké, že tušíte něco o hydrokrakování. Měli byste však také vědět, že nefunguje v prostředí, kde je kyslík. A hlavně u látek v tuhém skupenství probíhá obvykle velmi pomalu a jsou k němu potřeba další katalyzátory,“ rozbíjí nám Matějovský i druhou teorii.

Co tak míň šlapat na plyn?

Sečteno a podtrženo nám vychází, že rychlejší šíření plamene vodíku může mít nějaký význam u motorů, které mají už se spalováním problém – třeba proto, že komprese vyběhaných válců je slabá a volné vstřikovače dělají příliš velké kapky. Tím by se vysvětlila sláva HHO v Polsku. Tamní transportery mívají najeto mnohem více než modrý na našich snímcích. Úspora pocítěná českými majiteli však bude spíš placebo efektem, který u zařízení snižujících spotřebu paliva funguje ještě lépe než u léků. Když vynaložíte peníze na koupi a um na montáž HHO vyvíječe, těšíte se samozřejmě na úsporu. Při měření spotřeby se možná snažíte jet normálně, přesto pravou nohu putující k podlaze v mnoha situacích už tak nějak instinktivně tentokráte zadrží rozum: „Přece si nepokazím průměr zběsilou akcelerací.“ Známe to i z redakce: jakmile se vyřkne sousloví měření spotřeby, jedou řidiči okamžitě úsporněji. A k tomu, abyste míň šlapali na plyn, si nemusíte do auta nic montovat

Naměřené hodnoty lze nahrát a poté vynést do grafu. Větší rozdíly jsme však nenašli.
Naměřené hodnoty lze nahrát a poté vynést do grafu. Větší rozdíly jsme však nenašli.
Autor: Svět motorů

Majitel tomu věří

Chci šetřit planetu

 Šetření paliva pro něj bylo až na druhém místě. Hlavním důvodem k přestavbě auta na vodík byla pro Gustava Havla vidina ochrany ovzduší.

 Jak jste se o možnosti úpravy auta na vodík dozvěděl?

 Viděl jsem video na internetu a zaujalo mě, že to dokáže skutečně šetřit palivo. A hlavně planetu. Dal jsem se teď takovým směrem a už přemýšlím, jak postavit nízkoenergetický a levný dům v zemi s okny na jih…

 Kde jste zařízení sehnal?

Celou sadu jsem koupil na internetu za šest tisíc včetně příslušenství. Dnes by mě to vyšlo na míň. Objednal jsem si totiž i díly, které nepotřebuji, protože jsem to nevěděl.

Je těžké upravit auto na vodíkový plyn?

Za den to zvládne průměrně zkušený kutil. Nejsložitější je vymyslet, kam všechno umístit do motorového prostoru. Generátor musí být pod nádobkou. Já si to zkomplikoval třeba tím, že jsem kvůli generátoru přivařoval příčku a kvůli nádobě na vodu držák. Mnohem jednodušší by bylo samozřejmě jen obojí někam přišroubovat.

 Pozorujete po přestavbě vozu úsporu paliva?

Vyvíječ mám v autě víc než dva měsíce a místo deseti litrů nafty teď jezdím za osm. Denně zdolám kolem šedesáti až osmdesáti kilometrů po dálnici i ve městě.

 Není to tím, že teď podvědomě méně šlapete na plyn?

Jezdím stále stejným stylem. Potvrdí vám to i kolegové, kteří se mnou často cestují.

Chová se motor jinak?

Jede stále stejně, možná o trochu lépe. Zato citelně ztichl. Hlavně už z výfuku nevychází černý kouř. Poznám to třeba na sněhu, kde nezůstává jindy typické kolečko od dýmu. Kdyby na to jezdila celá Praha, hlavně náklaďáky a autobusy, nebudeme se v ní dusit smogem. Systém teď sice není dokonalý, ale právě jeho větší rozšíření by mohlo motivovat další vývoj a zdokonalení.

Projevuje se nějak vyvíječ za jízdy?

Slyším bublání z motoru. Ale jen asi tři vteřiny, jakmile zhasnu motor. Ten jinak zvuk dokonale přehluší.

Jaké jsou nároky na obsluhu upraveného vozu?

Při startu vyvíječ neběží. Takže jen prvních pár kilometrů na budíku hlídám, zda už alternátor dostatečně dobíjí. Jakmile se dostatečně ohřeje motor a stoupá hodnota ampérů, sepne se relé a zapne vyvíječ. Když dává alternátor přes deset ampérů, přidám výkon generátoru. Jak se přehoupne přes třináct, zase mu uberu.

Kdybyste neubral, co by se stalo?

Asi nic, jen by se vyvíjelo víc vodíku. Efektivitě v motoru by to už ale nepomohlo a spotřeba proudu by byla vysoká.

Jaká je spotřeba vody?

Tři až čtyři deci na tisíc kilometrů. Chtěl bych zkusit v létě dešťovou vodu ze střechy, takže už bych ji nikdy nemusel dolévat.

A co měření emisí?

Zajímalo mě to samotného, takže jsem zajel na emisní test. Jednou jsem nechal naměřit auto se zapnutým vyvíječem vodíku a podruhé bez něj. Hodnoty byly bohužel v obou případech stejné, z čehož však viním nepřesné staré kouřoměry nabírající spaliny z výfuku systémem „plus minus autobus“.

Nebojíte se nebezpečnosti vysoce hořlavého vodíku, který se používal třeba k plnění vzducholodí?

Koncentrace nikdy není taková, aby vznikalo reálné nebezpečí. Když dáte plyn do papírového pytle, maximálně štěkne a roztrhne papír. Víc to neudělá. Spíš je trochu potřeba dát si pozor na hydroxid draselný, který se do vody přidává kvůli usnadnění elektrolýzy. To je žíravina.

Musíte směs destilované vody a hydroxidu měnit?

Ano. Buď jednou za deset tisíc kilometrů s výměnou oleje, nebo jakmile zhnědne. To znamená, že už je zoxidovaná. Hydroxid koupíte normálně v drogerii. Kvůli mrazu se do vyvíječe lije ještě isopropylalkohol.

Šetření paliva pro něj bylo až na druhém místě. Hlavním důvodem k přestavbě auta na vodík byla pro Gustava Havla vidina ochrany ovzduší.
Šetření paliva pro něj bylo až na druhém místě. Hlavním důvodem k přestavbě auta na vodík byla pro Gustava Havla vidina ochrany ovzduší.
Autor: Svět motorů

Vyšlo v časopisu

Svět motorů
05 / 2013Objednat čísloDalší články z čísla
Sdílej na facebooku
 

Archiv PDF

Zaregistrujte se zdarma
Vstup do archivu používá nový, uživatelsky vylepšený systém přihlášení. Pro vstup do archivu potřebujete jednotný účet platný pro všechny weby vydavatelství CZECH NEWS CENTER a.s.Pokračujte zde!

Předplatné

Objednejte si roční předplatné Světa motorů včetně speciálů a získáte Sadu seker Avenberg!

Výhody předplatného:

  • Roční předplatné jen za cenu 1170 Kč
  • Ušetříte 186 Kč
  • Přístup do elektronického archivu časopisu
  • Časopis přímo do vaší schránky
Objednat
 
 

Redakce

Adresa: Komunardů 1584/42, 170 00 Praha 7
Email: svet.motoru@cncenter.cz
Telefon: 225 977 851