Lidé se zajímavými vozidly: Když je dobrá parta... (+ galerie)
Fotogalerie
8 fotografií
… dokáže postavit i sedmatřicet let starý rallyeový speciál. Její dílo totiž vypadá
úplně jako Škoda 130 RS z Rallye Monte Carlo 1977.
Máme prostě rádi rallye, říká nám od volantu Jaromír Heralecký mladší ze Stříteže u Třebíče. Spolu s otcem a jeho přáteli postavili neuvěřitelné auto. Když vůz vidíme a hlavně slyšíme odjíždět, vyskakují nám v hlavě sedmatřicet let staré snímky. Na Rallye Monte Carlo se v roce 1977 poprvé představila trojice soutěžních Škodovek 130 RS postavených na bázi krásného kupé 110R. Dvě dojely, posádka Blahna-Hlávka dokonce vyhrála svou kategorii. Po téměř třiceti letech odstartovala neuvěřitelná pouť skupiny pěti šikulů – sousedů z jedné bytovky a kamarádů z okolí.
Jaromír Heralecký starší koupil v Kladně před devíti lety nabouranou Škodovku 110R za pár tisíc ve velmi špatném stavu. Věnoval ji synovi. Poté ležela devět let zaházená harampádím v dílně a interiér na půdě, než se rozhodli, že se do ní konečně pustí. „Nejhorší bylo začít, pak už jsme byli hotoví za půl roku,“ směje se Jaromír starší. Dokonce do projektu zasvětil i začínající autoopraváře. Učí totiž autoškolu na Střední škole řemesel v Třebíči, a tak se mohli do práce zapojit i učni karosáři, pro které to bylo zajímavé osvěžení.
Pořádně dobité auto bylo nutné kompletně odstrojit, vyvařit a zrezavělé díly nahradit. Na rozdíl od jiných replik 130 RS nepoužili laminátové blatníky ani víko motoru. Ač nejsou střecha ani dveře z hliníku jako u originálu, vše představuje poctivý plech. Na lemy blatníků navařili širší z předních blatníků Škody 100, na víko zavazadelníku putovaly mřížky původem z karosy. Ani při blízkém pohledu by dnes nikdo nehádal, že jsou vestavěny do originálního dílu. Následovalo dlouhé tmelení a broušení. „Však na auto padlo třicet litrů tmelu,“ říká Lubomír Doležal, který měl na starosti kompletní plechařinu a lak. Nové jsou brzdy (vpředu čtyřpístkové kotoučové), nápravy i podvozkové tlumiče. Úpravou prošel motor, z nerezu pro něj vyrobili výfuk s tlumičem napříč. „Leštili jsme i výfukové kanálky,“ říká Lubomír Buchal, který měl na starosti motor a mechaniku. Zapojení elektriky a přístrojové desky zase udělal Jaroslav Milostný.
Sedačky přešili, čalounění na podbězích ušila maminka Herálecká. A nakonec to poslední – pečlivě namaskovat „bojové“ vzezření vozu. Vše včetně pruhů a znaku na střeše je totiž poctivě nastříkané. Jedinou samolepku najdete na víku kufru, červenou s číslem 49 Blahnova vozu. S vozem se nechystají soutěžit. Těší se, až v létě vyrazí coby diváci na Barumku. Zatím si užívají jeho schopností na trati Horácké rallye, kde jsme mimochodem pořídili snímky. A v dílně už na ně čeká další kousek na dlouhé zimní večery – třídveřové BMW 318i generace E30. V létě má být hotové. Už se moc těšíme.
